V těle měl litr krve a kaplan mu uděloval poslední pomazání, dnes Alessandro Zanardi zase závodí

Muž, který přežil vlastní smrt. I tak by si mohl říkat Alessandro „Alex“ Zanardi. Závodník, který přišel o obě nohy a umíral. On se však dokázal vrátit. Nejen do života, ale i k závodění. A úspěšně.

Je 15. září 2001. Před čtyřmi dny se v Americe stala událost, která 21. století připravila o ideály: „pád dvojčat“. Většina sportovních akcí naplánovaných na víkend se ruší, ale premiéra americké série formulí CART v Evropě nikoliv. Závod se jede v německém Lausitzringu jako American Memorial 2001. Ital Alessandro Zanardi se propracovává z posledního místa dopředu. V této sezóně se mu zatím nedaří, ale teď si jede minimálně pro umístění na bedně.

Zbývá poslední bit stop. Dočerpat palivo pro závěrečných třináct kol. Technici to zvládají rychle a Alex se vrací na trať. Najednou však ztrácí nad vozem kontrolu, snad najel na skvrnu od oleje… Vjíždí na trávu a dostává hodiny. Rotující vůz je neovladatelný a přimotává se na trať. První jezdec se mu ještě zvládá vyhnout, Kanaďan Alex Tagliani už ne. Silné místo jeho vozu, „čumák“ auta, naráží v rychlosti 300 km/h do boku Zanardiho formule. Je to jako když nůž prochází změklým máslem. Kus vozu je pryč a s ním také větší část Zanardiho nohou.

Záchranáři přibíhají během několika sekund. Pozor! Na trati se rozlil olej. Ne, to není olej, ale krev. Alessandro ji ztrácí po litrech. Krvácení jedné nohy nejde zastavit.  Tlakové obvazy nepomáhají. Zastavuje ho až pásek od kalhot, ale ani tak se nezdá, že by to Zanardi mohl přežít. Kaplan přítomný na všech závodech série CART uděluje poslední pomazání. Záchranáři to však nevzdávají, necelou hodinu po nehodě přistávají v Berlíně. Zdejší nemocnice nebyla nejblíž, ale zato je tu nejlepší možná péče. Zanardi má v těle litr krve. Začíná tříhodinová operace. Alexe po ní udržují tři dny v umělém spánku.

Necelé dva měsíce po operaci Zanardi už zase řídí. Své ručně ovládané BMW vzal na zkušební jízdu v rychlosti 240 km/h. Bláznovství, nebo opravdová vášeň? Říkejte tomu, jak chcete. Zanardi vás ale bude udivovat dál.

Navzdory strachu

Malý Alessandro se narodil Anně a Dinu Zanardiovým v italském městečku Bologna 23. října 1966. Už od mala ho přitahuje rychlost. „Závodění jsem měl snad už od dětství přímo v DNA,“ říká později v rozhovoru pro italskou společnost App-Tech. Ve třinácti začíná sám závodit na motokárách. Pak přichází tragédie. Jeho starší sestra, patnáctiletá Cristina, umírá při autonehodě. Rodiče mu pokračování ve světě rychlých aut chtějí vymluvit, ale Alex se nenechává zlomit. Za žádnou cenu. Vytrvá a rodiče povolují. Ať raději hledá rychlost na okruhu, a ne na ulici, řekne si otec a začne Alexe v motokárách podporovat.

Od roku 1988 jezdí italskou sérii Formule 3, v roce 1991 přestupuje do Formule 3000. Tady má opět skvělé výsledky, a tak si ho ještě ten rok vybírá tým Jordan. Ve Formuli 1 ale pohádka končí. Sympatickému Italovi se nedaří. Asi to není Zanardiho chyba, nedostává se mu konkurenceschopného vozu. Navíc ho provází zranění.

Ital se chtěl držet u formulí, odchází do Ameriky. Série CART se v zemi těší velké popularitě. Zanardi dává hned první sezónu vědět, že se s ním musí počítat. Končí ji na třetím místě a započíná svou spanilou jízdu. Jízdu, během které, jako tehdy teprve třetí pilot v historii série, dokáže ovládnout šampionát dvakrát za sebou. Není to ovšem jediný důvod, proč z koláče slávy dostává vydatné porce. Impulzivní Ital Ameriku baví – je bezprostřední a každé vítězství oslavuje nějakým zábavným kouskem, navíc se nestydí před novináři. Po obhajobě titulu si tu už Alex neměl co dokazovat. Bylo jasné, že jeho další kroky povedou zpět na hlavní místo činu – do Formule 1.

Dostává finančně zajímavou nabídku od ambiciózní stáje Williams, startuje po boku Ralfa Schumachera. Nevede se mu ale ani další pokus o úspěch ve F1. Zase často nefungující auto, zase nervy, které se v dobách americké pohody zdály neskutečné. Zase zklamání. Po sezóně u Williamsu a vlastně v celé Formuli 1 končí. Rok 2000 tráví odpočinkem. Co dál? Nejrozumněji se mu jeví návrat do Ameriky.

Po nehodě, při níž přišel v roce 2001 o nohy, čtyři roky tvrdě trénuje a tým BMW mu přestavuje auto na míru. V roce 2005 se tak Zanardi k závodění vrací, a to na mistrovství světa cestovních vozů. Během čtyř let čtyřikrát zvítězí. Dva z těchto závodů se jely v Brně.

V roce 2006 mu tým BMW Sauber umožňuje svézt se v monopostu Formule 1. Zanardi slaví v tomto roce čtyřicátiny a není to jediný dárek, který si pro něj rok 2006 připravil. Byl pozván, aby se na handbiku (kolu ovládaném ručně) zúčastnil tradičního Newyorského maratonu. Začíná trénovat čtyři týdny před maratonem a končí na čtvrtém místě.

O čtyři roky později vítězí. V roce 2012 na paralympiádě v Londýně získává dvě zlata a jedno stříbro. Na handbiku vítězil i na mistrovstvích světa a účastní se Ironmana – nejtvrdšího triatlonového závodu na světě. Na olympiádě v Riu pak opakuje své úspěchy – zlato ze soutěže družstev a stříbro z individuálního závodu. Chce se podle svých slov zúčastnit i paralympiády v Tokiu v roce 2020. A to mu letos v říjnu bude dvaapadesát.

Zanardi navíc nemyslí jen na sebe. Založil asociaci nazvanou Bimbingamba. Ta vyrábí umělé končetiny pro děti, které o některou přišly, a nemůže se jim dostat řádné zdravotní péče. Alex Zanardi zkrátka žije dost intenzivní život, a to mu kněz uděloval poslední pomazání. A že by se litoval? „Získal jsem toho z tohoto života tolik, že mohu jen říct, že se musím dívat dopředu. Není nic, co bych chtěl doopravdy změnit…“ říká. Hrdinové totiž ještě nevymřeli.

 

Citáty Alessandra Zanardiho pochází z rozhovoru pro italskou společnost App-Tech na stránkách společnosti RONAL GROUP.

Foto: Brunhild Media / Wikimedia Commons


Alessandro „Alex“ Zanardi:

  • Automobilový závodník a bývalý pilot Formule 1
  • Ve Formuli 1 si připsal celkem 41 startů
  • Celkem čtyřnásobný vítěz na paralympiádách v Londýně (2012) a v Riu (2016)
  • Dvojnásobný účastník triatlonového závodu Ironman – tento závod startuje v 7:00 a pokud ho chcete považovat za úspěšně dokončený, musíte v cíli být do 24:00
  • V roce 2017 Zanardi tento závod zvládl za necelých devět hodin
Picture of Marek Blažíček

Marek Blažíček

Roztroušenou sklerózu mu sice diagnostikovali před nedávnem, ve dvaadvaceti, ale když si Marek Blažíček vzpomene na zážitky z dětství, má pocit, že si s RS tyká už déle. Bere to s humorem, (vždyť #JsemIronman), a protože studuje Tvorbu textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka, jeho texty najdete také na Aktivnizivot.cz

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ