Jen čtvrtina obcí projevuje vstřícnost k žadatelům o individuální vyhrazené parkování pro osoby se zdravotním postižením a snaží se jim proces získání povolení a zřízení parkovacího místa ulehčit. Ostatní obce mají mnohdy zatěžující a neopodstatněné požadavky. Obvyklejší je pouze formální odkaz například na využívání veřejného parkoviště, které však situaci žadatele neřeší.
V návaznosti na řadu stížností lidí s postižením na postup obcí při zřizování vyhrazeného parkoviště se ombudsman rozhodl výzkumem zmapovat postup obcí při povolování a realizaci vyhrazených parkovišť. Oslovil 474 obcí a měst.
Zřízení vyhrazeného parkoviště je podmíněno povolením silničního správního úřadu a souhlasem vlastníka místní komunikace – obce. I když na něj není právní nárok, musí se při jeho povolování obec řídit nejen zákonem o pozemních komunikacích a zákonem o silničním provozu, ale i antidiskriminačním zákonem. Ten jí ukládá povinnost přijímat vůči osobám s postižením přiměřená opatření ke zmírnění a odstraňování překážek. Obce tak mají nepřímo povinnost zřizovat vyhrazená parkování.
Pravidla obcí nenahradí individuální posouzení
Některé obce si zpracovávají obecná kritéria a pravidla pro udělení souhlasu se zřízením individuálního vyhrazeného parkoviště. Podle výzkumu je má 41 % obvykle větších obcí. Malé obce do 10 000 obyvatel většinou z důvodu venkovského charakteru a dostatečných parkovacích ploch se s problémem vyhrazeného parkování příliš nesetkávají, řeší 1–2 žádosti ročně.
Pravidla obvykle napomáhají transparentnosti rozhodování, ale nemusí vždy znamenat vstřícnost. Podle zjištění z výzkumu i jednotlivých případů může jít ve skutečnosti také o stanovení překážek a omezení žadatelů. Napovídá tomu i fakt, že ve velkých obcích nad 100 000 obyvatel je oficiálně odmítnuto jen 10 % žádostí. Seznámení s kritérii část žadatelů předem odradí od podání žádosti.
Žádosti však nesmějí být posuzovány pouze podle toho, zda formálně daná kritéria splňují. Úřad i obec je vždy musí posuzovat individuálně.
Bez průkazu ZTP nebo ZTP/P je žádost téměř bez šance
Naprostá většina obcí považuje za oprávněné žadatele pouze osoby s průkazem ZTP a ZTP/P a 28 % obcí vydává povolení na dobu platnosti průkazu. Pouze 9 % obcí posuzuje žádosti jakéhokoli žadatele se zdravotním postižením z hlediska jeho potřeb a přínosu vyhrazeného parkování. 64 % obcí vyžaduje splnění podmínky trvalého pobytu v nemovitosti, u které se žádá o vyhrazené parkoviště.
O něco vstřícnější jsou obce k otázce vlastnictví vozidla, pro které je vyhrazené parkoviště žádáno. Vlastníkem může být i osoba blízká, i když 44 % obcí vyžaduje, aby vlastníkem vozidla byl žadatel. Ten obvykle nemusí být držitelem platného řidičského průkazu.
Další podmínky jsou různé, někdy obec požaduje fotografii místa, kde má být vyhrazené parkování zřízeno, jinde chtějí čestné prohlášení o pravidelném parkování apod. 40 % obcí chce k žádosti doložit projektovou dokumentaci nebo nákres vyhrazeného parkovacího stání. Pokud obec požaduje odborně zpracovanou projektovou dokumentaci, v polovině případů mohou žadatelé využít možnost bezplatného vypracování např. příspěvkovou organizací obce.
Vyhrazené parkoviště není pro žadatele zadarmo
V souvislosti s povolením vyhrazeného parkoviště ukládají obce žadatelům různé povinnosti. 46 % obcí požaduje, aby uživatel sám objednal a zajistil instalaci dopravního značení. Ani v hrazení nákladů za dopravní značení nejsou obce vstřícné, více než polovina z nich požaduje, aby náklady v plné nebo podílové výši hradil uživatel. Spoluúčast se pohybuje od 500 po 4500 Kč bez DPH.
Pětina obcí neprovádí údržbu individuálního vyhrazeného parkoviště ani odklízení sněhu v zimním období. 10 % obcí tuto povinnost dokonce ukládá uživatelům, což může být vzhledem k jejich zdravotnímu stavu nesplnitelný požadavek.
Nejčastějším důvodem odmítnutí žádosti je nesouhlas vlastníka komunikace, zejména v souvislosti s nedostatečnou kapacitou parkovacích míst v dané lokalitě.
Antidiskriminační zákon obcím ukládá přijímat přiměřená opatření, která by uspokojila potřeby žadatelů s postižením. Při zamítnutí žádosti tedy nemůže argumentovat pouze nedostatečnou kapacitou běžných parkovacích míst. Obec musí vždy zkoumat míru užitku zřízení vyhrazeného parkoviště a možnosti náhradních opatření pro konkrétního žadatele. Zamítnout žádost může jen tehdy, pokud by zřízení parkování pro ni představovalo nepřiměřenou zátěž.
Zdroj: www.ochrance.cz
Foto: Pixabay
