Jitka Rudolfová pracuje jako PR pro festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Ten je známý otevřeností a dostupností dokumentů všem lidem bez ohledu na handicap. Sama je po dětské mozkové obrně na vozíku a má vadu řeči. Sešly jsme se tak v kavárně Člověka v tísni, abychom probraly přístupnost festivalu lidem s postižením, nově vzniklou službu Jeden svět pro všechny a mnoho dalšího.
Festival Jeden svět byl kvůli koronavirové krizi částečně přesunut z klasického březnového termínu na letošní podzim. První pražská štace proběhla už tento víkend v Kasárnách Karlín. Co mohli diváci zatím vidět? „Vypíchla bych světovou premiéru filmu Apoleny Rychlíkové Češi jsou výborní houbaři. Tato projekce je velmi přístupná, protože i když jde o český film, má české titulky a audiopopis pro nevidomé,“ komentuje program první části festivalu Jitka Rudolfová. „Kasárny jsou navíc dobře přístupné pro lidi na vozíku. Dále budeme dávat slovenský film Skutok sa stal, rovněž s audiopopisem a bezbariérovým přístupem. Snímek ukazuje divoké devadesátky ve slovenské politice.“
Přístupnost filmů lidem s handicapem je něco, čím je Jeden svět unikátní. Od roku 2016 nasazuje k jednotlivým filmům patřičná opatření. Jde o zmíněný audiopopis pro nevidomé a slabozraké, české titulky pro neslyšící a nedoslýchavé, tlumočení do znakového jazyka, relaxované projekce pro lidi s autismem nebo mentálním postižením a bezbariérovost. „Letos spouštíme službu Jeden svět pro všechny, což bude konzultační služba pro jakékoliv kulturní akce nebo instituce, které se chtějí otevřít širšímu publiku. Mám pocit, že u nás se přístupnost chápe tak, že se někam dá plošina nebo nájezd, a tím to hasne. My chceme poskytnout pomocnou ruku institucím, jež to chtějí pojmout šířeji,“ zmiňuje Rudolfová novinku letošního ročníku.
Inkluzivní tým hledá inspiraci v zahraničí – konkrétně v USA, kde je situace výrazně odlišná. Tam se k lidem s postižením přistupuje se samozřejmostí a diskriminace je vymahatelná zákonem. Rudolfová uvádí příklad, kdy hluchoslepý Američan zažaloval kino za to, že mu neposkytlo dostatečné podmínky pro zhlédnutí filmu, a soud vyhrál. Pro nás něco naprosto nepředstavitelného. „Ale nechci USA jen adorovat, vše má svá pro a proti,“ upozorňuje a dodává: „Moje kolegyně Mariana Chytilová, která vystudovala v USA disability studies a kromě toho má speciální pedagogiku a divadelní pedagogiku na JAMU, se primárně stará o zmíněná opatření. Takže můžeme říct, že přístupnost našeho festivalu je odborně podložená.“
A co přesně práce Jitky Rudolfové pro Jeden svět obnáší? „Pracuju v PR, takže mám na starosti sociální sítě a obecně komunikaci ohledně našich diváků s postižením. Momentálně píšu texty pro naše hlavní PR nebo články na web. Vedle toho jsem součástí týmu, který má na starosti nakoukávání filmů. Ročně se nám přihlásí zhruba 1200 snímků, takže máme co dělat,“ přibližuje každodenní pracovní náplň a osvětluje svoji kariérní cestu: „Nakoukávám již druhý rok a ten minulý pro mě byl hodně zajímavý – je to hodně o emocích, bavíme se v týmu o tom, které filmy nás dojaly nebo naštvaly. Mám vystudovanou sociologii, a tak pro mě byla změna přejít najednou od práce s tabulkami a čísly ve státní správě k vlastním emocím. Rozhodně mi to vyhovuje víc.“
Záhy se dozvídám, že to pro Rudolfovou byla určitá forma obrany. Chtěla jako člověk s postižením společnosti dokázat, že je „chytrá“ a zvládne exaktní práci. Absolvovala osmileté gymnázium, zároveň však má handicap, s nímž tato možnost není vůbec běžná. I to byl jeden z důvodů, proč se rozhodla studovat sociologii a následně veřejnou a sociální politiku – začala se zajímat o nerovnost a selektivitu vzdělávání.
A to koneckonců souvisí i s festivalem, respektive s přístupem, který běžní lidé k postiženým zaujímají. „My se snažíme zdůrazňovat, že festival neděláme pro chudáky, co nemůžou do kina. Neděláme to ani proto, abychom heroizovali diváky s postižením, že jdou na náš film. Zdůrazňujeme, že kultura je důležitá součást našeho života a to, že se jí účastní i lidi s postižením, je úplně normální. Je zbytečné to velebit jako nějakou samaritánskou službu,“ vysvětluje Rudolfová. „V médiích se buď hovoří o překážkách, s nimiž se ti ubozí lidé ve svých trudných životech potýkají, nebo se vyzdvihují jako hrdinové, kteří se statečně perou se svým osudem. Pro mě je postižení přirozená součást života. Rozhodně bych svůj handicap nechtěla dramatizovat, natož s ním bojovat.“
A my bychom rovněž neměli životy lidí s postižením dramatizovat. O to se festival Jeden svět bezesporu snaží. Ale pozor, letošní ročník ještě zdaleka nekončí – většina programu je před námi. Více se dozvíte na jejich stránkách: jedensvet.cz/2020/ a o letošní novince Jeden svět pro všechny zde: jedensvet.cz/jspv/. Přejeme příjemnou zábavu všem lidem bez rozdílu!
Foto: Štěpán Lohr
