„A proč ho nechceš? Vždyť je tak hodný! Zdraví tě, nabízí ti pomoc s těžkými taškami… Co ještě můžeš chtít?“ Sdělil vám někdo tyto věty? Mně ano.

Výraz „hodní chlapci“ jsem dala schválně do uvozovek, protože jde o terminus technicus, kterým se sice označují hodní chlapci, ale zároveň i ti, o kterých si někdo (klidně i oni sami) myslí, že by se k vám hodili, ačkoliv s nimi rozhodně žádný vážný (a občas ani nevážný) vztah mít nechcete.

Na internetu najdete od heterosexuálních mužů spoustu povzdechů na téma, proč je žádná žena nechce. „Ale vždyť jsem tak hodný a milý! Co ty ženy ještě chtějí? Už vím! Ony chtějí hajzly, kteří jim budou ubližovat!“ Pak nastane jeden z těchto scénářů: 1) dotyčný se na ženy vykašle, začne žít v celibátu a bude všem vysvětlovat, že ženy jsou na nic, 2) sám se stane hajzlem, 3) někdo mu vysvětlí, že být hodný nestačí, že ženy nemají povinnost s ním chodit, a prozře.

V minulosti se mi už stalo, že mě někdo zkoušel dát s někým dohromady jen proto, že dotyčný byl milý hoch, který zdravil sousedy, nekradl a platil daně. Myslel to dobře, já vím. Jenže pro mě vztah s dotyčným neměl smysl. Proč?

Ne, nehledám (pokud tedy vůbec někoho hledám) za partnera zlého člověka. Nechci vedle sebe někoho, kdo bude druhým ubližovat. Na druhou stranu být hodný a slušný je sice podmínka nutná, nikoliv však postačující.

Ve vztahu nestačí jen respektovat druhého – aspoň ne mně a spoustě dalších lidí, s kterými jsem se na toto téma bavila. Od partnera očekávám, že se mi bude fyzicky líbit. Že bude mít podobné politické názory. Že budeme mít alespoň nějaké společné koníčky. Že mě podrží a podpoří, když to budu potřebovat. Že mě rozesměje a něčím mě obohatí.

Ne každý člověk, který je na mě hodný a milý (uctivě bychom se k sobě měli ostatně chovat všichni), to splňuje. Věřím, že kdybych s někým takovým ve vztahu byla, nemlátil by mě, donesl by mi čaj, kdybych měla žízeň, a asi by si vzpomněl na moje narozeniny. Ale já bych s ním neměla jak trávit volný čas, neshodli bychom se na věcech, které mi připadají důležité, nebo bych od něj nemohla očekávat podporu ve chvíli, kdy bych ji potřebovala. Stručně řečeno: dotyčného bych nemilovala a byla bych ve vztahu s ním nešťastná.

Chápu, že odmítnutí od někoho, do koho jste zamilovaní, je těžké (už se mi to taky stalo). Ale to neznamená, že jste nutně špatní lidé. Znamená to jen to, že dotyčný prostě hledá něco jiného. Možná časem najdete někoho, kdo bude přitažlivý pro vás, a zároveň i vy se mu budete líbit. Může to být běh na dlouhou trať, ale vyplatí se počkat než se vrhat do vztahu, kde bude jeden nebo druhý nešťastný.

Foto: Pixabay

Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!