Duševní zdraví, nebo duševní nemoc. Jak jsme na tom?

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Pamatuji se, jak jsem před více než dvaceti lety seděl se svými anglickými kamarády na trávníku mnichovské psychiatrické nemocnice. Vášnivě jsme debatovali nad terminologií v oblasti duševního zdraví.

Já v té době získával první zkušenosti v této oblasti jako sociální pracovník v Česku, mými přáteli byli zkušení harcovníci z anglického liberálního prostředí. Jako málo zkušený jedinec, částečně vychovaný a nasáklý totalitním režimem, jsem zpočátku jen těžko chápal diskusi nad terminologií lidí, kteří mají zkušenosti s duševním onemocněním. Bavili jsme se o vývoji v Anglii, kdy se zrovna přecházelo od termínu psychiatric disorder/ilness (psychiatrická porucha/nemoc) k termínu mental health problems – problémy v oblasti duševního zdraví. 

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že je důležité, jak společnost nahlíží na určitý fenomén, v tomto případě na konkrétní nemoc a zároveň skutečné zkušenosti reálných lidí. Zároveň tato malá změna v terminologii pro mě znamená změnu celého pohledu na tuto tématiku, protože problémy v oblasti duševního zdraví se netýkají jen lidí s vážnou duševní nemocí, ale všech. To je důležité nejen proto, aby společnost lépe chápala a dokázala přijmout lidi s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví, myslím tím lidi se zkušenostmi se schizofrenií nebo bipolární poruchou, ale také proto, abychom si dokázali přiznat, že tyto problémy se mohou týkat každého z nás.

Světová zdravotnická organizace (WHO, 2018b) definuje duševní zdraví jako stav pohody, v němž si jedinec uvědomuje své vlastní schopnosti, dokáže zvládat běžné životní stresové situace, může produktivně pracovat a je schopen přispívat do společenského (komunitního) života.

Tato definice je z mého pohledu velmi povedená, a to z toho důvodu, že v podstatě popisuje ideální stav každého z nás. Zároveň podporuje myšlenku, že problémy v této oblasti má v průběhu života skutečně každý a tyto zkušenosti mohou být dokonce nedílnou součástí vývoje každého jedince. 

Zároveň si uvědomuji, jak tato jednoduchá definice poukazuje na složitost situace lidí, kteří se potýkají s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví. Pokud si všechny její body představím v obráceném smyslu, tedy stav nepohody, nízké sebevědomí, nemožnost pracovat a nemožnost přispívat do společenského života, vychází mi z toho velká frustrace a bezmoc.

Často tvrdím, že mezi lidmi s vážným duševním onemocněním jsem potkal opravdu silné osobnosti. A není divu, jen málokdo by dokázal čelit takovým predispozicím společně s velkým stigmatem společnosti, jež na vás číhá pokaždé, když otevřete vchodové dveře. Nebál bych se říci, že často dochází až k diskriminaci lidí s vážným duševním onemocněním. A to v oblastech společenského, ale i profesního života. To bych si však nechal na další článek.

Tímto textem chci vyprovokovat každého čtenáře k zamyšlení nad tématem duševní nemoci a duševního zdraví. Jak tyto pojmy vnímáme směrem k sobě a k ostatním lidem. Chtěl jsem také naťuknout téma stigmatu a lidských práv lidí s duševním onemocněním. V dalších článcích se budu k těmto a podobným tématům vracet a zároveň budu rád za každou diskusi.

Jen pro doplnění, mí angličtí přátelé a zároveň velcí guruové se jmenovali Paddy a Paul. Byli jsme společně na fotbalovém turnaji s lidmi s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví a při téhle hře mám pocit, že definice WHO se dá snadno pozitivně aplikovat i na lidi s vážnými problémy v oblasti duševního zdraví😊

Pokud máte pocit, že až příliš používám spojení problémy v oblasti duševního zdraví, tak je to čirý záměr.

Většina odborníků se však shoduje, že duševní zdraví a absence duševních onemocnění nejsou totéž. Jinými slovy, absence rozpoznaného duševního onemocnění nemusí být nutně indikátorem duševního zdraví. V souvislosti s tímto tvrzením chrání duševní zdraví nebo stav pohody před rozvojem duševního onemocnění, zatímco duševní onemocnění zvyšují riziko duševní nepohody. Duševní zdraví je nedílnou součástí zdraví a pohody obecně (NHS Choices, 2016) (WHO, 2018b) a mělo by se s ním zacházet se stejnou naléhavostí a ohledem jako při léčbě fyzického zdraví. V souladu s tímto přístupem má Komplexní akční plán pro duševní zdraví 2013–2020 (WHO, 2013) mezinárodně uznávaný princip, že „bez duševního zdraví neexistuje zdraví“.

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Jan Drobný

Jan Drobný

V oblasti duševního zdraví se pohybuji už více než 20 let. V devadesátých letech jsem budoval základy péče pro lidi s vážným duševním onemocněním. V letech 2004 až 2012 jsem nasával zkušenosti v multidisciplinárním komunitním týmu ve Velké Británii, v Manchesteru. V roce 2016 jsem jako oblastní ředitel Fokusu Praha stál u zrodu prvních Center duševního zdraví, která jsou hlavními pilíři probíhající psychiatrické reformy. Od roku 2017 jsem členem výkonného managementu mezinárodní organizace ENALMH, která se soustředí na tématiku fyzických aktivit, pohybu, sportu a duševního zdraví. Provádím individuální a týmové supervize, školím, lektoruji, poskytuji individuální poradenství a konzultace, moderuji a pořádám teambuildingy, to vše v českém a anglickém jazyce.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!