Jediná, a hlavně jedinečná pražská kavárna s neslyšící obsluhou, kterou sedmým rokem provozuje organizace Tichý svět. To je Tichá kavárna, místo kousek od Ládví, kde stopro přijdete na jiné myšlenky, odpočinete si a vážně si pochutnáte. Taky budete zkoumat dřívko na stole a váhat, jestli mluvit pomaleji, zřetelněji, psát nebo ukazovat v jídelním lístku. Ale domluvíte se zaručeně.

Když jdu na místo, co se jmenuje Tichá kavárna, nějak čekám distingovaný, spíše rezervovaný podnik. A ono ne. Je tu vysloveně živo, a taky parádní hluk. 🙂 Jednoduché, ale útulné prostředí, účelnost a spousta světla.

Ukořistili jsme poslední volný stůl, protože zbylých asi čtrnáct si pro sebe uzmula půl napůl grupa neslyšících lidí s vánoční přednáškou, a pak drobotina s oslavou narozenin jedné malé slečny. To si zkusím pamatovat, kavárna je hezké místo pro různé oslavy, komunitní akce nebo třeba výstavy. Až jsem si bez skupiny v zádech připadala trochu v oslabení. Bylo mi hloupé okukovat, jenže ta živelnost je nakažlivá.

Navíc se tu hezky chodí. Celá kavárna je bezbariérová i s toaletami, pro pěší to sem není daleko a kousek odsud je i parkoviště s vyhrazeným místem. Zastavit mě tak mohly leda dvojité dveře. Nebo jsem se mohla zapomenout v krásném domečku v dětském koutku, tady spíše rožku.

Jak to tu chodí

Tichá kavárna je projektem neziskovky Tichý svět, a reakcí na neutěšenou situaci neslyšících absolventů na běžném trhu práce. Ačkoliv se pro ně nabídka studijních a učebních oborů stále rozrůstá, kýžené uplatnění nenachází. „Mohou za to předsudky většinové společnosti, strach z neznámého a z komunikačních bariér,“ upozorňuje Leoš Mačák, ředitel Tichého světa – chráněné pracoviště. V kavárně tak nabízejí prostor pro realizaci zejména neslyšícím absolventům oboru kuchař-číšník.

Aktuálně jich zde pracuje sedm a jeden slyšící provozní. „Střídají se v krátkém a dlouhém týdnu, a k tomu vypomáhají kolegové s kratšími úvazky,“ dodává Mačák. Nováčky nabírají na doporučení, šeptandou nebo na inzerát, a v době mé návštěvy zrovna někoho do provozu hledali. Tak se o sobě nebojte dát vědět!

Jak si objednat

Jak o sobě dát vědět jsem chvilku přemýšlela taky. Obsluha kmitala a já najednou vůbec netušila, jestli mám mávat, zavolat nebo jít k pultu. Nenechali nás čekat a tápat moc dlouho. Během několikahodinové návštěvy se u nás vystřídali asi tři lidi, s každým jsme mluvili trochu jinak, rozpaky trvaly jen chvilku. Navíc je příjemné si v dnešní době s někým opravdu koukat do očí. 🙂 Takže v klidu zůstaňte sedět, vyčkejte, mluvte zřetelně a klidně si pomáhejte ukazováním v jídelníčku, ale ani to není vůbec nutné.

„Chceme našim zákazníkům co nejvěrněji napodobit realitu. Když se s neslyšícím potkají na ulici, taky je na to nikdo neupozorní. I když tento handicap není vidět, neslyšící tu žijí s námi, a stojí o to se slyšícími normálně komunikovat,“ vysvětluje Mačák.

Na každém stole je dvojbarevný hranol. Pokud ho postavíte zelenou nahoru, obsluha si přijde zapsat objednávku. Pokud červenou, přijdou vás zkásnout. Ale pozor, útratu nelze uhradit kartou, přijímají tu pouze hotovost.

Tiché menu

V nabídce najdete klasický kavárenský sortiment. Namátkou kávu se zmrzlinou i bez kofeinu, espresso a jeho varianty, turka, alžír, čaj, čokoládu, grog, medovinu. Dále mošty, limonády, točenou kofolu, vineu, pivo i alko a víno rozlévané, i z vinného lístku českého vinařství.

Pro hnidopichy, objednávky proběhly bez chybičky, a to jsme si celkem vymýšleli. Jen když si dáte horké boby, připravte se na neslazené kvalitní kakao a nečekejte je ke chroupání jako já. Tak proto se číšnice přišla ujistit, zda chci opravdu kávu i boby najednou. 🙂

Mlsat můžete sladce i slaně, poháry, zmrzku, moučníky, palačinky, quiche, a třeba taky hermelín nebo nachos. Na své si tu přijdou i hodně nároční strávníci, navíc za velmi sympatické ceny.

Kdy a s kým do kavárny

Kavárna je v prostorách jídelny, kterou ve všední den od dvanácti do jedné provozuje městská část. Proto má otevřeno až od jedné do devíti do večera, zato denně. Můžete tu brouzdat i na wifině, absolvovat rychlou pracovní schůzku, vzít sem děti, psa nebo dlouze posedět u kávy. Nikdo vás zbytečně honit ani rušit nebude.

Po tomhle hezkém zážitku si říkám, že si asi objednám něco z Tiché cukrárny, dalšího projektu už zmiňované neziskovky. Ale na to zatím v Inspirante rubriku nemáme. 🙂

Foto: archiv Tiché kavárny

Picture of Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ