Od cihly k výrobně, „hermelínu na kolečkách“ i vlastnímu bistru v Davli
Je libo s česnekem, ořechy, s nivou, nebo dáváte přednost hermelínu naloženému s brusinkami, švestkami, olivami, či papričkami? Vyrábí je v Davli sociální podnik Portus Praha pod značkou Dobroty s příběhem. Celkem jich tu mají 14 druhů, nechybějí ani tradiční „utopenci“ a vymýšlejí další…
Zajímal nás přirozeně onen příběh:
„A chcete tu delší, nebo kratší verzi?“ ujala se s úsměvem slova paní vedoucí Ilona Hervertová a my vybíráme tu druhou. „Začalo to před mnoha lety, když parta skautů v jednom ústavu na severu Čech zkoumala, jak zařídit, aby to lidé ke svým zdravotně postiženým příbuzným a kamarádům neměli tak daleko, a tak vzniklo občanské sdružení společnosti Portus Praha a díky ní o něco později i chráněné bydlení na Slapech, jedno z prvních tohoto druhu v České republice. Vydělat na něj ale nejdříve musel další projekt: Akce cihla, která patří od roku 1999 k nejznámějším charitativním akcím minimálně v hlavním městě. Možná se vám vybaví zeď, která tu v centru hlavního města čas od času vyroste na některém rušném místě. Je to hezká symbolika, co cihla, to konkrétní dar od někoho, kdo má srdce na pravém místě.
V Portusu věděli, že by to chtělo rozjet nějakou šikovnou výrobu, aby se našla další pracovní místa pro obyvatele jejich chráněného bydlení. S nápadem začít dělat nakládané dobroty přišel jeden pražský provozní. „Nakládané hermelíny a poctivé české utopence budou lidé v českých hospodách chtít pořád,“ a jak moudře pravil, tak se také stalo. Byla založena dceřiná výrobní společnost Portus Praha a světlo světa měla spatřit značka Dobroty s příběhem. Na evropské peníze tehdy nedosáhli, nějak se nevešli do příslušných kolonek, či co. A tak musela zase přijít ke slovu Akce cihla a sponzoři. Mezitím začali všichni pátrat po různých vyhlášených receptech. Co kdo sehnal, to se dalo na stůl a vybraly se ty nejlepší. Pár let to vše dohromady trvalo, ale podařilo se. V roce 2014.
Nové receptury i „Hermelíny na kolečkách“
Dostáváme slušivé návleky, papírové kabátky a čepičky, přesněji řešeno síťky na vlasy a s paní Ilonou mašírujeme do výroby. Pracuje zde 8 stálých a občas i několik příležitostných pracovníků s různým, převážně mentálním postižením. Všude se to tu leskne čistotou. Procházíme přípravnu, kde se naloupe a nakrájí každý den několik kil cibule a dalších surovin. Přes samostatné „oddělení utopenců“ se dostáváme do hlavní místnosti, kde právě šest párů šikovných rukou svižně plní sklenice hermelínem a přísadami pod dozorem šéfa výroby René Malého. „To víte, zítra se zaváží restaurace, tak máme docela napilno,“ vítá nás slovy.
Jak se dozvídáme, Dobroty s příběhem mají k dnešnímu dni bezmála 50 stálých odběratelů, jsou mezi nimi obchody, restaurace, kavárny, hospůdky, vinárny i bary. „Velice nám pomáhají i firmy, které si nás s naším zbožím stále častěji zvou na různé podnikové akce, za všechny bych z poslední doby jmenovala třeba O2 nebo ČEZ. Zatím dodáváme převážně do Prahy a okolí. „Což o to, zájem by byl i ze vzdálenějších míst,“ vysvětluje. „Máme odběratele z České Kamenice, a jedna paní si k nám pro sýry jezdí dokonce až z Chrudimi a další, ale má to háček. Přepravců schopných doručit téměř cokoliv a kamkoliv je mnoho, ale žádný nám zatím nenabídl možnost přepravy v chladicích vozech. My musíme striktně dodržovat všechny předpisy.“
Ještě si uděláme pár fotek ve skladu, kde už jsou nakládané dobroty pěkně vyrovnané v regálech. Je tu i první zkušební várka úplné novinky, italsky laděné směsi nejrůznějších sýrů s olivami, která teprve přijde na trh. Zatím nemá jméno, etiketu, ani zkalkulovanou cenu. Ale, mezi námi, vypadá náramně. Začíná se pomalu dostavovat Pavlovův reflex a tak raději jdeme ven prohlédnout si stánek s občerstvením a hlavně novou pojízdnou prodejnu, která začala ze základny v Davli vyrážet vloni.
„Snažíme se s ní objíždět různé trhy, jarmarky nebo festivaly, které si ale stále ještě mapujeme,“ říká paní Ilona a ukazuje rozpis tras, z něhož je patrné, kde „hermelíny na kolečkách“ v nejbližších týdnech budou. Takže si pište: 30. 4. budou na Čarodějnicích v Jílovém a 11. 5. na Farmářských trzích v Benešově.
„A málem jsem zapomněla, taky stále vymýšlíme nové a nové speciality, vedle směsi sýrů, kterou jste viděli ve skladu, připravujeme i nakládané tvarůžky, romadúr a další…“ Co dodat? Mňam.
Brzo přibude bistro se zahrádkou a jednou možná i …
A jaké jsou další plány? Jsou to doslova stavební plány, přesněji řečeno nakreslené od projektanta, na které již mají v Portusu stavební povolení a už jednají i se stavebními firmami. A tak do skládačky brzo přibydou další kostky. A v nich celkem prostorné bistro i s venkovní zahrádkou. Dobroty s příběhem tím získají další možnost jak rozšířit odbyt, ale hlavně vznikne zde dalších až deset míst pro zdravotně postižené.
Do davelské skládačky, tak jak ji před pěti lety navrhnul architekt, pár kostek ale ještě stále přeci jen chybí. A to dokonce hned celé jedno patro. Co by v něm mělo být?
„Nahoře bychom jednou chtěli terasu, ze které by byl krásný výhled na řeku. Pak by tu mohly být prostory na pořádání různých workshopů a na provozování zájmových aktivit, třeba jógy, nebo něčeho podobného,“ zasní se paní Ilona, ale zároveň si posteskne: „Je to opravdu hodně vzdálená budoucnost.“
Kolik sponzorovaných cihel a prodaných naložených hermelínů je v Davli od uskutečnění tohoto snu ještě dělí, to je opravdu ve hvězdách. A tak se ani nedivíme tomu, co v poslední době asi nejvíc trápí Ilonu Hervertovou. „Víte, mě moc mrzí, že mezi lidmi stále přežívá tolik mýtů o neziskovém sektoru. Třeba ten mýtus, že v něm všichni žijí z dotací. Jsme sice sociální podnik, ale vyrábět a vydělat si na vlastní provoz musíme bez ohledu na to, jestli nám někdo něco dá, či ne. Proto se snažíme uspět na trhu před konkurencí a za naše ceny nabízet vysokou kvalitu. Ty doby, kdy výroba zaměstnávající postižené byla téměř synonymem pro charitu, jsou už dávno pryč. Lidé si nás kupují, protože naše dobroty nejsou ošizené a jednoduše jim chutnají. Ne proto, aby takzvaně udělali dobrý skutek. A to je dobře.“
A jaké poselství z toho plyne za závěr: Až se zase někdy někde v Praze začne v rámci Akce Cihla zvedat pomyslná zeď, přiložte také jednu cihličku. Uděláte určitě něco dobrého pro zcela konkrétní dobrou věc.
Nebo až pojedete třeba na výlet na Slapskou přehradu? Zastavte se a přijďte i posedět. Pochutnáte si.
Foto: Eva Dosedělová
