Akční holka s pytlem sbírá ceny a aspiruje na další

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Už prý není ta holka, co si ze zájmu „jen tak něco kepká“. Před čtyřmi lety se naplno pustila do blogování a osvěty kolem stomie. Její NEJSEMTABU nezůstalo bez povšimnutí. Tereza Nagyová tak dává rozhovory do médií, organizuje pacientská setkání, propojuje veřejnost a odborníky, zajímá se o vzdělávání. Získala Cenu Olgy Havlové, stala se jednou z hvězd Reflexu a je nominovaná na Magnesii Literu. Zároveň prodává speciální prádlo MyPouch a kolekci NEJSEMTABU na e-shopu Revenia, kde vede i jiné projekty.

„Já nejsem tesař, nemám jasnou představu, co z věcí vyleze, jen prostě vím, že se do nich musím pustit, protože mi to nedá. Což je u podnikání trochu zběsilej nápad,“ podotýká Terka s tím, že se pořád učí věci za pochodu, organizuje, propočítává a sní. „Ve výsledku je to pak možná pomalej, ale zato nepřetržitej posun vpřed.“ Terka na to má i své fígle, třeba boží fotky a ochotu se odhalovat nejen s pytlem na břiše, ale i slovně se svými postoji a podněty k léčbě nebo otevíráním jinak tabuizovaných témat. 

„To, že jsem loni v květnu získala Cenu Olgy Havlové, je velký ocenění mé práce i mě. Lidi kolem mě teď navíc berou víc vážně, už dokonce vědí, že jsem ta holka s pytlem,“ směje se Terka. Přitom pozornost a publicitu nijak nevyhledává, má to spíš obráceně. „Když mě někde chtějí, tak prostě jdu a něco ze mě vždycky vyleze. Ale že bych to měla profi sestavený, naučený a někomu to tlačila? Tak to fakt ne.“ A tak už takhle parádně „netlačila“ v pořadu Klíč, v DVTV, v Událostech, komentářích, v Reflexu, na iDNES, v Ženě a život a v mnoha dalších, zároveň se i díky ní stomické informační letáčky rozšířily do nejedné ordinace či pacientské organizace.

Bloguje, povzbuzuje, přednáší i šije

„Nejsem fundraiserka, jak se moc soustředím na ekonomický věci, nestíhám nic kreativního. Když něco organizuju za ostatní, je to v pohodě, ale jak do toho dávám sebe, tak nikdy nevím, kde se to protne s tím, co všechno chtějí nebo potřebují ostatní. Takže se pořád učím, zkouším, co mě chytne, a občas trochu šílím,“ popisuje Terka svůj styl práce a podle elánu v hlase jistě i zábavy.

Chtěla otevřeně psát a mluvit o stomii, tak to na svém blogu prostě dělá. K přímosti povzbuzuje i ostatní, třeba drobnými předměty s logem NEJSEMTABU z e-shopu Revenia, na kterých spolupracovala s designéry. Díky těmhle věcem si v tom pacienti (a nejen oni) nepřipadají tak sami, stačí si vzít tašku, obléct tričko, připnout placku nebo předat přáníčko. Trefné, a přitom krásné.

Chtěla funkční a zároveň kvalitní a pěkné prádlo pro stomiky, proti tomu obyčejnému vyšší, pevnější a pružnější. Na tuzemském trhu takové není, proto se do něj pustila sama. Doteď průběžně studuje materiály, střihy, technologie. Díky spolupráci s designérkou a švadlenkami z firmy ve Valašském Meziříčí se nabídka MyPouch už brzy rozroste o další kalhotky, dvoudílné plavky a sportovní set kalhotek s pončem.

Chtěla změnit příliš rigidní a od života odtržené rady pacientům se stomií, tak navázala spolupráci se stomasestrami, zajímá se o jejich vzdělávání. „Jsem přizvaná jako školitelka do jednoho ze dvou certifikovaných kurzů pro stomasestry v republice. Teď se asi na Karlák ještě nějakou dobu nepoženeme, ale už se těším.“ Propojuje odborníky a laiky na tematických pacientských setkáních (jako je kvůli koronaviru odložený Gastroden) a různých klidně i mezinárodních konferencích. 

Nezahálí, organizuje a plánuje dál

Rozrůstající agendu zbrzdil koronavirus, hodně akcí se ruší nebo posouvá na neurčito. „Nejdřív jsem šílela, že to odnesu, že si zase budu muset projít svoje klasický kolečko JIPek, že budu na smradlavý samotce, navíc mám z odéru dezinfekce nutkání na zvracení, ale postupně jsem se srovnala,“ přiznává Terka s tím, že od začátku roku stejně není „ve skalním cajku“, vyrovnává se s únavou, zaléčeným abscesem z února, bolestí kloubů i reakcí na biologickou léčbu. „Já vlastně vůbec nevím, jestli si něčím budeme muset nakonec projít všichni, ale ono si to sedne.“

Ono jo, Terka ne. Ještě o něco víc se zakousla do on-line světa, chystá se nafotit pár produktů, a přitom nezahálí ani v Reveniu. Coby organizátorka projektů má například na starosti už několikátý ročník výstavy autorů s roztroušenou sklerózou Cesta za duhou, letos na téma rodina. 

Jo, zdá se, že Terka se jako doma cítí v lecčems, navíc má schopnost o tom mluvit tak, že si nepřipadáte hloupě ani vy. Jako by nic přirozenějšího než díra do střeva nebylo. Na mou otázku, jestli by závěrem nechtěla oslovit třeba nějakého většího sponzora, odvětí: „Záda mi skvěle kryje Revenium, ale další podpoře se určitě nebráním. Plánů mám totiž pořád hodně, jen jsou finančně náročnější, takže pomoc uvítám!“

Foto: archiv Terezy Nagyové

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v interní komunikaci ČMSS a v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!