Deset věcí, kterým je lepší se při kontaktu s autisty vyhnout

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Svět s handicapem je těžký, složitý, zároveň bohatý a originální. Magazín Inspirante připravil krátký seriál, v němž jeho redaktoři vytvořili určitý návod, desatero, jak k danému typu postižení přistupovat a jak jej vnímat.

I když je autismus stále častěji diskutovaným tématem, hodně lidí netuší, jak s autisty správně komunikovat, protože s nimi nebyli v kontaktu nebo je vlivem okolí vnímali jako druhořadé osoby. Následující seznam určitě není vyčerpávající, ale jako základní vodítko by stačit měl.

  1. Mluvit s jinou osobou místo autisty. Autisté občas chodí někam s dalšími lidmi, a to z různých důvodů. Někdy jde o asistenci nebo přátelskou výpomoc pro případ, že si s něčím nebudeme vědět rady. To však neznamená, že my sami nejsme schopni komunikovat, dokonce ani v případě, že nepoužíváme mluvený jazyk, písmo, případně jedno z toho. Vždy se ptejte nás, co si přejeme, zdravte nás, jednotlivě nás vítejte a podobně. Pokud nemluvíme ani nepíšeme (to může být jak trvalý, tak přechodný stav), pořád se na nás obracejte a jednejte s námi se stejným respektem jako k ostatním i s vědomím, že rozumíme tomu, co říkáte.
  2. „Nevypadáš jako autist(k)a.“ Autisté jsou různorodí lidé. Autistou může být slavná zpěvačka, kterou posloucháte na Spotify, CD, kazetě nebo gramofonové desce, nositel Nobelovy ceny za chemii, uklízeč v hypermarketu nebo paní bez domova, která vás na ulici prosí o drobné. Vyskytujeme se napříč pohlavími, národnostmi i sociálními třídami. I v projevech jsme různí – někteří z nás mají různé komunikační preference, máme různé názory a jsme na různé věci různě šikovní.
  3. Používání nálepek funkčnosti. Jsem člověk, který dostal v životě nálepku vysoké i střední funkčnosti a jehož na internetu po první pikosekundě leckdo zaškatulkuje jako vysoce funkčního se slovy: „Vy jako vysoce funkční nemáte zkušenosti s XYZ.“ Ačkoliv dané zkušenosti mám, na tyto nálepky příliš nevěřím. Pokud potřebujete zmínit, jak autista komunikuje, jestli potřebuje asistenci a podobně, buďte konkrétní, protože sama nálepka funkčnosti vám o jednotlivých schopnostech nic neřekne.
  4. Tykání místo vykání, křestní jméno místo příjmení. U autistů byste se měli řídit pravidly oslovování jako u jakéhokoliv jiného člověka. Sama jsem zažila bezpočet situací, kdy někdo mluvil o mně a jiném cizím člověku jako o paní Ivaně a panu Novákovi. Správné je buď říci paní Recmanová a pan Novák, nebo paní Ivana a pan Jiří.
  5. Hledání partnerů pouze mezi autisty. To, že jsou dva lidé autisté, neznamená, že si budou lidsky rozumět, neřkuli že budou chtít spolu navázat partnerský vztah. Hromada autistů je ve šťastných vztazích i s alisty, tzn. lidmi, kteří nejsou autisty. Stejně tak existují lidé, kteří žádný partnerský vztah z různých důvodů nehledají, například necítí k lidem romantickou náklonnost, chtějí se věnovat kariéře nebo zrovna ovdověli a potřebují se s tím vyrovnat. Vždycky se zeptejte, jestli dotyčný o vaši pomoc s hledáním partnera stojí, případně jaké má preference.
  6. Hledání geniality. I když se domnívám, že každý člověk je aspoň v něčem trochu dobrý, ne každý z nás je génius. Je pravda, že mezi autisty je několik lidí, kteří jsou opravdu výjimečně inteligentní nebo talentovaní, případně dosáhnou vrcholu v nějakém oboru, ale nedá se to určitě říct o každém z nás.
  7. Používání ironie či sarkasmu bez vysvětlení. Ne každý autista dokáže bezpečně detekovat nadsázku, případně mu to může trvat o něco déle než alistovi. Pokud víte, že toto je případ vašeho komunikačního partnera, raději na nadsázky upozorňujte, aby nedošlo k nedorozumění.
  8. Trvání na očním kontaktu. Pro některé autisty je oční kontakt nepříjemný, případně na jeho udržení musí vynaložit spoustu energie, která jim potom chybí jinde. Pokud potřebujete vidět na autistův obličej, například kvůli odezírání ze rtů, určitě ho upozorněte, že musí na váš obličej vidět, ale určitě netrvejte na tom, aby sledoval vaše zorničky.
  9. Povrchní odsouzení. Setkáte se s autistou. Bude mít na sobě nevypraný svetr, řekne vám na rovinu, co si myslí, a ještě si bude točit s klíči. A vy si pomyslíte, že to je hrozný člověk a že už ho nechcete vidět, protože… Proč vlastně? Pokud vám ani nikomu jinému neublížil, neberte ho jako zlého člověka, i když se chová jinak než vy.
  10. Sdělování diagnózy bez svolení. Jsou samozřejmě výjimky, například pokud jste zákonný zástupce dítěte a tuto skutečnost sdělujete jeho lékaři či škole – přesto byste se měli ujistit, že s touto informací bude nakládáno důvěrně. Není totiž žádným tajemstvím, že autisté bývají kvůli svému postižení šikanováni (a bohužel nejen to). Pokud se vás někdo zeptá: „Prosím tě, proč si ten Pepíček pořád hraje s lepenkou? Vždyť to vypadá divně“, odpovězte mu: „Nevím, asi se mu to líbí. Proč se ho nezeptáš? A co je divného na tom, že má někdo radost ze života?“

Foto: Pixabay

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

QR Platba

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!