Říkají jim děti úplňku, protože během něj je to často horší. To pak třeba nespí, křičí, dávají si rány a monotónními pohyby můžou ublížit sobě i okolí. Právě kvůli chování náročnému na péči se jen těžko dostávají od rodiny, nezapadají totiž do běžně dostupných služeb. Protože na ně není čas ani v ordinacích, berou prášky na diagnózy, které nemají, a v objemech, co jim jen spouštějí další problémy… Spolek Naděje pro děti úplňku pomáhá toto nastavení měnit už sedmým rokem. Filmem Děti úplňku vzbudil vlnu zájmu o do té doby ne tak známou podobu autismu, jeho projekty využijí jak laici, tak odborníci. A ceněné jsou i aktivity, články a kniha manželů Třešňákových, kteří spolek zakládali.

Projekt Krámek s DOBROtami vznikl v Malči na Havlíčkobrodsku už před šesti lety. U jeho zrodu byla Hana Nováková, která v Malči koupila dům i se starou hospodou. Její vizí bylo vytvořit místo, kde se dá koupit dobré jídlo, potkat s přáteli, udělat si radost a podpořit výrobce z okolí. A protože přemýšlela o možnostech financování a podpory podnikání na vesnici, oslovila ji výzva pro nové sociální podniky.

V prostorách brněnské banky KBC jsem si povídal Hanou Potměšilovou, která je nejen mou šéfovou v Reveniu, ale také jednou z největších odbornic na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Kromě Revenia se angažuje v celé řadě dalších prospěšných projektů a za svou práci byla několikrát oceněna.

Rodinná firma s tradicí, která se profesionálním praním a čištěním textilu zabývá od roku 2015. Jako tzv. chráněná dílna (správně bychom měli uvést, že je to zaměstnavatel na chráněném trhu práce, pozn. red.) funguje firma Dobrý domov s.r.o. z Frýdlantu nad Ostravicí od roku 2017.

Život Borise Trávníčka, tehdy 13letého žáka rousínovské základní školy, se v červnu 2011 během okamžiku změnil v boj o přežití. Při školní exkurzi na židovském hřbitově v Rousínově jej zavalil asi půl tuny vážící náhrobek. Po úrazu se musí Boris vyrovnávat s doživotními následky. Pohybuje se jen s pomocí vozíku.

V dalším pokračování sportovních aktivit pro pacienty s roztroušenou sklerózou se zaměřuji na posilování. Je totiž prokázáno, že při nedostatečné svalové zátěži může dojít k atrofii svalů, k narušení koordinace pohybu a mnoha dalším problémům. Pojďme těmto fyzickým trablům zkomplikovat nástup a vrhnout se do tajů posilování, které může přispět k co nejdelšímu zachování pohyblivosti. V článku vás provedu jeho benefity, bezpečným průběhem cvičení a dalšími praktickými informacemi, díky kterým může být váš přechod do nové pohybové aktivity o něco jednodušší. 

Čekala jsem kulatý stůl. Nebyl tam. Ještě že tak, protože místnost zaplnili kolegové z neziskovek, sociálních podniků, firem, úřadů a veřejných institucí. Do Vodafonu jsme už potřetí přišli sdílet zkušenosti, osvědčené postupy, ale i slepé uličky nebo naopak úplné novinky v oblasti zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním a postižením. Vzali jsme to od legislativy, přes projekty a praxi až k virtuální realitě a inzerované tři hodiny nám k tomu málem nestačily.

Vlaďka Fanfrlová se narodila v Olomouci. Když jí byl rok, přestěhovali se její rodiče do Ostravy, kde žije bezmála šest desetiletí. „Naši měli tři děti, já jsem byla nejstarší. A tehdy se bralo automaticky, že jsem tak trochu dohlížela na své dvě mladší sestry,“ vzpomíná na své dětství usměvavá blondýnka, která vychovala tři děti a dnes si užívá radost už i s šesti vnoučaty. A čtvrtstoletí se snaží vycházet s roztroušenou sklerózou.

Přála by muzikoterapii legislativní uznání a mnohem širší uplatnění ve zdravotnictví, školách i pomáhajících profesích. Zdůrazňuje její vědecký background i terapeutický a etický rozměr, přesto jí neubírá lehkost a hravost, kterými pak často oslovuje i laiky. Markéta Gerlichová přednáší studentům, dělá supervizi, pořádá workshopy a kurzy, spolupracuje s kolegy v zahraničí a připravuje na téma muzikoterapie třetí knihu. Na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN se věnuje i těžce ochrnutým pacientům a lidem v kómatu a ani tady nedá na muzikoterapii dopustit.

Na Masarykově univerzitě v Brně nedávno začal semestr a vše běží na plné obrátky. Studenti si rozšiřují obzory na přednáškách a seminářích, píšou bakalářky, diplomky nebo disertace. Na startovní čáře vysokoškolského studia stojí i sami uchazeči, kteří procházejí prvními koly přijímacích zkoušek. Jak se však univerzita staví ke studentům s nějakou formou zdravotního nebo sociálního znevýhodnění? Dokáže uzpůsobit podmínky jejich speciálním potřebám? A myslí vůbec na své studenty s handicapem? Odpovědi na všechny uvedené otázky jsou více než optimistické.