Snad každý si občas přejeme, aby vše, nebo aspoň něco, bylo jinak. Je na nás, jak s tím naložíme. Buď je nám přáno a kombinací příznivých vnějších podmínek s vlastní houževnatostí se změna podaří, nebo se přání musí na nějaký čas založit do šuplíčku „zkusím to příště“. Pak jsou situace, kdy se můžeme stavět na hlavu a skálou stejně nepohneme, maximálně si u toho ještě ublížíme.
Když už vám v těle parazituje nějaká ta chronická bestie, musíte se obrnit trpělivostí nejen s ní a sám se sebou, ale nezřídka i s okolím a jeho představami, předsudky…
Je to dávno, kdy jsem prožila třeba jen den bez bolesti. Někdy ji dokážu na pár chvil ignorovat, rozdýchat, rozchodit, někdy zaspat. Když už fyzické trápení trvá a vysiluje moc dlouho, přestěhuje se ta bolest i do duše. Tam se ji taky snažím ignorovat, rozdýchat, rozchodit, občas zaspat. Oba druhy bolesti pak ještě přesmát, přemluvit nebo přebrečet a překřičet. Rozmazlit se. Umoudřit se. Ještě raději přetavit v něco lepšího.
Venkovní teplota je chvílemi ještě na rukavice, ale kočičky jívových keřů zmítaných větrem vystrkují své sametové hlavičky z otvírajících se pupenů a ujišťují nás, že jaro je tu! Zlatavé sluneční paprsky deroucí se zpoza ocelově šedých mraků hladí po zimě bledou pleť a všichni doufáme, že si alergikovo peklo užijeme do sytosti a nepřehoupne se i letos rovnou do teplot plavkové sezony.
Zdravé tělo, ale také zdravá duše jsou předpokladem pro náš spokojený život. Malá kniha o duši s podtitulem Průvodce naší duší a jejími onemocněními je poučnou, zároveň však srozumitelnou a čtivou únorovou novinkou nakladatelství Paseka.
Rej na nemocničních chodbách může někdy připomínat ples „zombíků“ svíjejících se v rytmu vlastního tepu a ozvěny klapotu podpatků kolemjdoucích. Někteří v civilu, jiní v erárních obřích županech, ze kterých zejména ženám většinou kouká snad jen hlava a hřbet ruky s již zavedenou kanylou.
… nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být! Stěžoval si už před lety chvátající brouk Kvapník v Příbězích včelích medvídků. Tehdy jsem ještě netušila, jak smutná realita to může být. Spěcháme totiž snad úplně všichni, vždy a za každou cenu. Za cenu zdraví, tělesného i duševního, na úkor radosti vlastní, i ostatních. Na obětní oltáře pak padají nejen sami spěchající, ale většina mezilidských vztahů, příjemné zážitky a čas.
Nadační fond Impuls Vás zve 1. -2. 3. 2019 na 24hodinový cvičební maraton. Jedná se o celorepublikovou sportovně dobročinnou akci s přesahem do zahraničí – projekt pro radost a na podporu léčby roztroušené sklerózy (RS).
Cvičení dělá mistra. To je pravda, záleží však na druhu aktivity. Vždy lapnu po dechu, když v souvislosti s přibývajícími hospitalizacemi, operacemi, pokusy s trefováním se do správné léčby, novými diagnózami a prakticky nepřetržitým tápáním a rozbolavěním těla i duše, slyším rezolutní: „Tobě už to tak nepřijde, jsi přece (musíš být) dávno zvyklá!“ Snad by si z toho jeden mohl udělat kratochvíli a mít i potěšení!
Pacienti s Bechtěrevovou chorobou (ankylozující spondylitidou) a jejich rodinní příslušníci či přátelé jsou srdečně zváni ve středu 30. 1. do Prahy na seminář právě o této nemoci.
