Česká republika dává na zdravotní péči nižší podíl hrubého domácího produktu než vyspělé evropské země. Jak to bude ve zdravotnictví s nadstandardy? Co inovativní léky a terapie – proč jejich cesta na trh trvá oproti zahraničí tak dlouho? Právě tyto a další problémy trápí politiky, lékaře, ale hlavně pacienty. A u kulatého stolu Hospodářských novin o tom v červenci diskutovali politici s odborníky i zástupci pacientských organizací.
Peněz do zdravotnictví sice proudí každým rokem více a více. V poměru k hrubému domácímu produktu a v porovnání s investicemi do zdraví lidí na západ od českých hranic je to však stále málo. Navíc se nůžky mezi vydanými financemi na zdravotnictví a hrubým domácím produktem spíše rozevírají. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch však upozorňuje, že je to pořád nejvyšší objem peněz, který kdy stát do zdraví občanů investoval.
„Do zdravotnictví jde nejvíce peněz v historii,“ konstatuje Vojtěch. Příští rok se prý navíc částka má o další miliardy zvýšit. „V žádném státě není ve zdravotnictví dost peněz,“ řekl v dalším dílu diskuzního cyklu Hospodářských novin, který tentokrát spolupořádal i spolek Revenium. „Žádný stát si nemůže dovolit hradit veškerou péči,“ odpověděl ministr na otázku, zda je nedostatek prostředků způsoben jen špatnou organizací, nebo by ruku v ruce s ní mělo jít do zdravotnictví i více peněz.
Další, často diskutovanou otázkou ve zdravotnictví je „dvojrole“ lékaře/manažera. V praxi to může vypadat třeba i tak, že lékař odmítne pacienta, jelikož nemocnice už zkrátka nemá prostředky na to, aby mu mohla nabídnout nákladnou léčbu. Přednosta první interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Marek Trněný upozorňuje na nedobře nastavený systém, kde prostředky nejsou vázány na pacienta, ale na nemocnici. Zároveň zdůrazňuje, že v jeho oboru, kterým je hematologie, jakýkoliv odklad léčby není možný. On je zodpovědný především svým pacientům, a nesmí hledět na to, jestli skončí v červených číslech. Přesto lékaři přiznávají, že se stává, že pacienti kvůli nedostatku prostředků po specializovaných centrech putují.
Nadstandardy: Ano, ale jen za vyšší komfort
Podle odborníků by situaci pomohly řešit nadstandardní služby, za které by si pacienti připláceli. Jednohlasně však dodávají, že v žádném případě nesmí jít o to, že na kvalitní léčbu tak dosáhnou jen movitější pacienti. Ti by si podle nich však mohli připlatit za komfort, například v podobě ošetření o víkendech. Farmakoekonom Jindřich Kotrba soudí, že vyšší finanční spoluúčast pacientů by mohla znamenat potřebný přísun peněz, který bude české zdravotnictví potřebovat do budoucna. Zároveň i on ale uvádí, že by se nadstandardy měly týkat pouze otázky komfortu.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch říká, že veškeré přispívání pacientů by mělo být transparentní. Souhlasí s tím, že nadstandardy by měly být otázkou jen komfortu. Péče jako taková musí zůstat stejně odborná. S nadstandardy souvisí také zhodnocení zdravotní péče a proces digitalizace. Ministr zdravotnictví uvedl, že je konečně vypracována spolehlivá databáze lékařů a sester.
Profesor Trněný uvedl, že hlavní problém je rozpor mezi zákonem a ideou. Lékař nemá přístup například k tomu, co za léky už pacient užíval. Extrémně mnoho času se tráví právě u počítačů a ubývá čas strávený s pacientem. Za největší problém to považuje u zdravotních sester.
Prodlení příchodu nových léků
Podstatnou kapitolou podle odborníků je fakt, že nové, moderní, nákladné léky poskytované ve specializovaných centrech, takzvané centrové léky, se do českého systému dostávají s velkým zpožděním. Na byrokracii totiž tratí nejvíce ti nejpotřebnější: pacienti. Problém je komplexní. Z části je to věc obtížného hledání konsenzu mezi výrobcem a pojišťovnami. Například oproti Německu máme u některých léků zpoždění až rok a půl.
Ivana Plechatá, která je zástupkyní Hlasu pacientek, platformy pacientských a jiných organizací zabývajících se rakovinou prsu, upozorňuje na momenty, kdy jí volají pacientky s tím, že ví, že by jim daný preparát mohl pomoci, zároveň však není dostupný. Nebo moment, kdy lék „vypadne“ z dočasné úhrady, což znamená, že ho pojišťovny přestanou hradit. „Tak se stane, že jedna pacientka to stihla a lék má. Druhá měla naopak smůlu a onen lék nemá,“ říká Plechatá.
Nejedná se však o problém týkající se pouze pacientek s rakovinou prsu. Jde například i o pacienty s roztroušenou sklerózou. Ti i další potřebují okamžitou biologickou léčbu. Na důležitou věc upozorňuje profesor Ladislav Šenolt, vedoucí oddělení experimentální revmatologie Revmatologického ústavu na Revmatologické klinice první lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Pacienti s biologickou léčbou jsou totiž často schopni vrátit se alespoň na částečný úvazek do práce a státu tak onu investici vrátit.
Ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová vysvětluje, že prodlení způsobuje odlišnost zahraničních kritérií od našich. Proces schvalování probíhá podle naší platné legislativy. Plechatá ovšem podotýká, že Státní ústav pro kontrolu léčiv disponuje zbytečně nabobtnalým systémem, ale právě délka schvalování je pro pacienta klíčová.
Tvrdí však, že se v posledních letech proces zrychluje a kultivuje. Farmaceutické firmy podávají žádosti se všemi náležitostmi. Procesy schvalování by se podle Plechaté měly brzy i díky chystanému zákonu zprůchodnit a zrychlit.
O co šlo?
Další díl z debatního cyklu Hospodářských novin, tentokrát ve spolupráci se spolkem Revenium
Moderátor: Marek Miler
Diskutující hosté:
- Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví ČR
- Ladislav Šenolt, vedoucí oddělení experimentální revmatologie Revmatologický ústav, Revmatologická klinika 1. LF UK
- Marek Trněný, přednosta I. interní kliniky VFN – klinika hematologie a 1. LF UK
- Jindřich Kotrba, farmakoekonom ve společnosti Pharmeca
- Ivana Plechatá, Hlas pacientek (nezávislá platforma pacientských a podpůrných organizací zabývající se rakovinou prsu).
- Irena Storová, pověřená vedením Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Na videozáznam z debaty se můžete podívat na portále Hospodářských novin.
Tento projekt byl podpořen granty společností Roche a Bristol-Myers Squibb.
Foto: archiv Revenium
