Pečovatelská služba není v České republice stále dostatečně dostupná, jak dokládají výsledky průzkumu zástupců poskytovatelů sociálních služeb, měst a obcí a místních samospráv. Existuje mnoho obcí, kde není možné poskytnout pomoc, péči a podporu v domácnosti seniorů. V řadě případů totiž pečovatelky/pečovatelé chybějí nebo nejsou schopni reagovat na celkovou potřebu péče. Je zapotřebí zásadní a systémové změny.
Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR realizovala na jaře letošního roku ve spolupráci se Svazem měst a obcí ČR a Sdružením místních samospráv ČR dvě dotazníková šetření, jejichž cílem bylo zjistit aktuální potřebu pečovatelské služby a identifikovat hlavní bariéry jejího rozvoje a dostupnosti. První, které bylo určeno městům a obcím, jež pečovatelskou službu neposkytují, probíhalo od 6. do 16. května a zúčastnilo se jej rekordních 860 obcí. Druhý průzkum byl realizován od 25. května do 9. června a směřoval k poskytovatelům pečovatelských služeb (městům, obcím, příspěvkovým organizacím, neziskovým organizacím či soukromým společnostem). Data byla získána od 373 poskytovatelů, což je více než polovina všech registrovaných.
Chybějící kapacity pečovatelských služeb lze rozdělit do dvou skupin. První je absence pečovatelské služby či dostatečných kapacit, zejména v malých obcích do 1000, resp. 500 obyvatel. Druhou je nutnost navýšit kapacity stávajících poskytovatelů, v tomto případě jde naopak především o větší města.
Nutnost zvýšit kapacitu uvádí až 28 % poskytovatelů, tři čtvrtiny sdělily, že se tento nevyhovující stav snaží řešit. Celkem tedy chybí 412 778 hodin pečovatelských služeb za rok. Jako nejčastější důvody poskytovatelé pečovatelských služeb uvádějí nepřiznání státních dotací (42 %) z důvodu nezařazení do krajských sítí, nízké limity v tzv. úhradové vyhlášce, kde od roku 2014 nedošlo k navýšení maxim těchto úhrad (23 %), nebo nedostatek finančních zdrojů od klientů (16 %) a stagnující výše dalších finančních zdrojů (např. od zřizovatele; 19 %).
„Současný systém financování je nastaven tak, že případný rozvoj pečovatelských služeb nebo přizpůsobování jejich kapacit skutečné poptávce v terénu de facto vylučuje. Bohužel MPSV ČR jej nedokázalo změnit,“ uvádí Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.
Na pečovatelskou službu je tedy nutné čekat, a i když se senioři dočkají, mnohdy ji dostanou pouze ve velmi omezeném rozsahu. Zhruba 35 % seniorů si na pečovatelskou službu počká dva či více měsíců, 37 % celý měsíc. Alarmující je také skutečnost, že v některých regionech, kde není služba dostupná, se jí senioři nedočkají. Malé obce, především ty, jež jsou vzdálené od větších měst, během epidemie nejvíc pocítily nedostatek terénních pracovníků. Překážkou jsou velké dojezdové vzdálenosti, kdy cesta ke klientovi představuje dvojnásobek až trojnásobek času nutného na péči. Potřební jsou tak odkázáni na pomoc sousedů či zástupců obce, kteří nejsou pro tuto práci vyškoleni a nemají ji hrazenou.
„Epidemie nám nepotvrdila, že by bylo terénních sociálních pracovníků málo, ale že jednoduše nejsou. Nařízením vlády se tak v minulém roce stal každý starosta sociálním pracovníkem, který má povinnost postarat se o své seniory v obci. A tak ke všem povinnostem jezdíme pro nákupy, do lékárny pro léky nebo s dopisem na poštu,“ říká Jana Přecechtělová, výkonná ředitelka Sdružení místních samospráv. „Jako starostka obce, která má méně než 100 obyvatel, jsem na péči o své občany zvyklá a nevadí mi to, ale děláme to zdarma, nad rámec svých povinností a nejsme pro tuto práci vyškoleni. Nedostatek terénních pracovníků je třeba urgentně řešit. Legislativně, finančně i personálně.“
Pro menší obec je náročné a neefektivní provozovat vlastní pečovatelskou službu. „Velcí poskytovatelé terénních služeb zase nemají motivaci, aby rozšířili svoji působnost i do okolních obcí. Tím zásadním problémem je financování, zejména hrazení nákladů na dojezd ke klientovi. A také náklady na zaměstnance poskytovatele v momentě, kdy už smluvní obec nebude službu potřebovat, protože osoba, k níž se jezdilo pečovat, zemře, nebo odejde do pobytového zařízení,“ doplnila Renata Kainráthová, viceprezidentka Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR pro terénní služby.
Pečovatelská služba je přitom jedním ze základních předpokladů, aby senioři mohli zůstat doma, v přirozeném prostředí. Klíčová je i její role při pomoci neformálním pečujícím většinou z řad členů rodiny. Služba jim poskytuje podporu a pečovatelé je mohou i zastoupit. „Systémová změna financování je zásadním předpokladem, aby byla pečovatelská služba dostupná i v těch nejmenších obcích,“ uvádí František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR. „Důležitá je také pravidelná valorizace maximálních úhrad za poskytování sociálních služeb, která musí změnu financování doprovázet.“
Zdroj: helpnet.cz
Foto: pixabay
