V minulosti znamenala diagnóza Bechtěrevovy nemoci téměř jisté vyhlídky na brzký invalidní důchod. Dnes už existují vesměs pro všechny pacienty léky, které dokážou dostat chorobu do remise nebo alespoň do nízké aktivity. Důležitá je včasná diagnóza, to však bývá právě u Bechtěrevovy choroby problém.
Bechtěrevova nemoc neboli ankylozující spondylitida je zánětlivé autoimunitní chronické revmatické onemocnění. Patří do skupiny tzv. axiálních spondyloartritid neboli zánětlivých revmatických chorob, které postihují tzv. osový skelet – především páteř a křížovo-kyčelní skloubení. Je to nemoc nenápadná, ale zákeřná.
Zpočátku se projevuje únavou, zvýšenou teplotou nebo nočním pocením. Pak se přidá bolest zad v okolí páteře. Ta se postupně stává méně ohebnou, časem se pacient nemůže vůbec předklonit. V konečném stadiu choroby dochází k úplnému ztuhnutí páteře a nehybnosti hrudníku.
Základ úspěšné léčby
Základem úspěšné léčby Bechtěrevovy nemoci je včasná diagnóza. „Doba od vzniku prvních symptomů do diagnózy Bechtěrevovy nemoci, resp. axiálních spondyloartritid obecně, je stále ještě neuspokojivě dlouhá a podle některých odhadů může činit až 10 let. U pacientů mladších 45 let s chronickou bolestí zad by proto mělo být při vyhledávání časné ankylozující spondylitidy už v ordinaci praktického lékaře využito všech dostupných ukazatelů, jako jsou zánětlivý typ bolesti zad, rodinná anamnéza, pozitivita HLA-B27, přítomnost mimokloubních projevů,“ popisuje revmatolog profesor Pavel Horák z III. interní kliniky fakultní nemocnice Olomouc.
„Cílem je dostat pacienta včas do péče revmatologa a zahájením včasné léčby zabránit invalidizujícím následkům nebo jejich rozvoj co nejvíce oddálit.“
Biologické léky zabírají nejvíce
Bechtěrevova nemoc může ještě dnes zkrátit život o pět až sedm let. Ale už dávno neplatí, že se nedá léčit. Zcela odstranit příčinu nemoci sice lékaři nedokážou, ale při správné léčbě mohou žít pacienti plnohodnotný život bez hlavních příznaků. K dispozici je široké spektrum léků. Na bolest, zmírnění zánětu a otoky nesteroidní antirevmatika. Imunosupresiva na potlačení reakce imunitního aparátu, především při postižení periferních kloubů. Dále se používají lokálně podávané kortikoidy na potlačení zánětu.
Nejúčinnější jsou biologické léky, i když tato léčba je finančně nejnáročnější. Je dostupná ve 29 centrech v České republice. Terapie se nasazuje podle jasně daných kritérií, všichni pacienti však nejdříve dostávají standardní léčbu v podobě nesteroidních antirevmatik či opichů kloubů. Až když tato terapie selže, může přijít na řadu biologická léčba.
Pacienti mohou nemoc ovlivnit
„Díky registru máme k dispozici i údaje jak o zdravotním stavu nemocných, tak o účinnosti biologické léčby, kterou užívají. Víme tedy i to, že při zahájení biologické léčby bylo 65 % pacientů s ankylozující spondylitidou pracujících nebo aktivně hledajících práci a během dvou let léčby ztratilo práceschopnost jen necelých 15 % z nich. Naopak z 24 % pacientů, kteří byli na počátku léčby na nemocenských dávkách nebo v invalidním důchodu, došlo u téměř poloviny během dvou let léčby k obnovení jejich práceschopnosti,“ uvádí profesor Horák.
Pacienti mohou sami zpomalit rozvoj nemoci a ovlivnit její průběh. Jsou doporučeny rehabilitační cviky, které by měli cvičit dvakrát denně, součástí rehabilitace by měla být i dechová cvičení. „Důležitý je nácvik správného držení těla a udržování jeho pružnosti. Důležitá je i poloha ve spánku. Bolesti může zmírnit cvičení ve vodě, kde je zmenšena zátěž na přetížené obratle a klouby, snižuje se v ní napětí svalů.“
Zdroj: ctidoma.cz
