Pomáhala druhým, aby si mohli pomoci sami! Ve středu večer 19. dubna vydechla naposledy. S láskou a úsměvem vzpomínejte, napsal na facebookový profil Zuzky Nemčíkové její muž.
Pár měsíců potom, co jsem před pěti lety nastoupila do Inspirante, dostala jsem za úkol napsat medailon kolegyně Zuzky. Moc jsme se neznaly, sešly se a já něco sepsala.
Když jsem jí to dala k autorizaci, pěkně mě sprdla. Přišlo jí to moc bulvární, nechtěla se už vracet ke své kariéře v armádě. Opravený text nakonec vyšel, ale já jsem měla pocit, že jsme nezačaly moc dobře.
Ale v dalších měsících jsme si začaly hodně povídat a psát si. A pak přes pandemii. Pár společných kafí, vzájemná důvěra a věnování do knížky…
A v kontaktu přes sociální sítě jsme byly až doteď.
Mockrát jsme o ni měla strach. Že nestihne vydat knížku, že se nemoc vrátila…
Na videích z poslední doby bylo vidět, že už je zesláblá, ale pořád byla naléhavá a pořád pomáhala: dávala tipy, co jíst, jak dýchat a mírnit bolest…
Budu na ni dál myslet. Hlavně při cvičení. Naučila mě totiž rovnání zad pomocí smetákové metody.
A budu koukat na videa a číst knížku a její texty.
A až mi něco bude, budu to díky ní líp snášet.
Děkuju ti, moje milá, za všechno. Odpočívej v pokoji!
Celé Revenium i redakce Inspirante vyjadřuje rodině Zuzky Nemčíkové hlubokou soustrast.
