„Kdyby mi před nějakými deseti lety někdo řekl, že jednou budu řídit provoz automyčky, nevěřila bych mu,“ říká s úsměvem Jana Svobodová, vedoucí brněnské ruční automobilové myčky MYJÓMI družstva invalidů. Přesto už myčku vede bezmála osm let.
Paradoxně právě tato činnost jí i s ohledem na její zdravotní handicap vyhovuje daleko více než předchozí zaměstnání ve zlatnické prodejně. „Ucpávají se mi cévy, vlivem cévní nedostatečnosti trpím na trombózy. A na to je nejhorší dlouhé stání, nebo dlouhé sezení. Na rozdíl od stání za pultem zlatnictví teď chvíli sedím, chvíli stojím, případně vezu auto zákazníkovi – pořád je tam nějaká změna, pohyb. Léky na ředění krve mám už doživotně, s tím nic nenadělám, stejně jako kontroly na hematologii. Ale jsem ráda, že můj zdravotní stav se výrazně nezhoršuje,“ popsala Jana Svobodová.
Z administrativy na vedoucí
Do myčky MYJÓMI se dostala v podstatě náhodou. Bylo to v době, kdy se poohlížela po nové práci, protože zlatnictví, kde pracovala, končilo provoz. Navíc nové zaměstnání muselo nějak zohledňovat potřeby vyplývající z jejího zdravotního stavu. V myčce družstva invalidů se měla zabývat administrativou, což také nějakou dobu činila. „Po třech měsících hledali nového vedoucího myčky a já dostala nabídku, jestli to nechci zkusit. Tak jsem kývla. Zpočátku jsem měla obavy, hlavně abych zvládla všechny mycí programy a používanou chemii, ale šlo to docela dobře,“ poznamenala Svobodová s tím, že aktuálně v myčce „velí“ sedmi pracovníkům. Vzhledem k tomu, že jde už o sehranou partu, každý přesně ví, co má dělat. „Já se starám o zakázky, jsem na telefonu, přijímám objednávky a zadávám je do počítače, takže každý ze zaměstnanců se může podívat, kdy, kdo a s jakým autem do myčky přijede. Když je třeba, odvážím také zákazníkům umytá auta, dělám takzvaný pick-up servis. Telefony obvykle beru i po pracovní době, nevadí mi to. Snad jenom jednou jsem řekla pánovi, který zavolal na Štědrý den odpoledne, ať se nezlobí, ale že by to snad mohlo počkat,“ přiblížila vedoucí myčky.
Dokonalá logistika
Lidé s nějakým typem zdravotního znevýhodnění nicméně bývají častěji nemocní, na kontrolách u lékařů, rychleji se unaví nebo jen potřebují překonat akutní potíže spojené s náhlou atakou jejich chronické nemoci – to je prostě neoddiskutovatelný fakt. O to důležitější je proto precizní logistika práce, díky níž za sebe mohou zaměstnanci v případě potřeby zaskočit, aby provoz s nasmlouvanými zakázkami plynule fungoval. „Vypadnout může kdokoliv z naší party. Do nemocnice jsem se zatím naštěstí nedostala, ale už se stalo, že jsem kvůli trombózám musela zůstat doma a pár dnů řídit provoz myčky po telefonu. Šlo to, jen za volant jsem nemohla, to pak musel zaskočit někdo jiný. Praxe však ukázala, že všechno se dá dohodnout a zařídit, záleží jen na lidech a jejich ochotě,“ upřesnila Svobodová.
Žena řídící provoz automobilové myčky stále ještě některé nové zákazníky trochu překvapí. Ale proč by to vlastně nešlo? „Řízení aut mě vždycky moc bavilo. Mám řidičák přes třicet let a celou tu dobu jezdím. Možná i proto mě práce v myčce tak baví. A úplně nejvíc mě zahřálo u srdce, když mi dva profesionální řidiči řekli, že nikdy neviděli ženskou tak dobře řídit. Taková pochvala od profíků obzvlášť potěší,“ upřesnila vedoucí myčky.
Od prodeje zlatých šperků jsou na první pohled služby myčky aut na hony vzdálené. Ale na druhou stranu na tom není nic tak zvláštního. U všech služeb přece jde o to, aby byli zákazníci spokojení. A když jsou, tak je přece jedno, jestli jim poskytnou kvalitní službu lidé s nějakým handicapem, nebo úplně zdraví…
