O důležitosti plyšáků #zOutu

„Ahoj, já se omlouvám, ale nemůžu si na sraz sběratelek plyšáků vzít plyšáka, jelikož jich vlastním asi šedesát, všichni se mi do batohu nevejdou a vzít si jen jednoho by mi přišlo nefér,“ napsala jsem asi před dvěma týdny na facebookovou událost. Vzápětí jsem dostala tu nejlepší možnou radu: „Tak ať si plyšáci vylosují jednoho, který jim to pak povypráví.“

O autistech se často říká, že mají záliby, které neodpovídají jejich věku. Buď odpovídají věku vyššímu (když si například školák čte vysokoškolská skripta), nebo odpovídají věku nižšímu, což je případ plyšáků. Jde však o spravedlivé hodnocení?

Před deseti lety provedl britský cestovní server Travelodge průzkum, podle kterého spí 35 % dospělých Britů s plyšovým medvídkem. Budeme-li předpokládat, že vzorek dotázaných byl reprezentativní, vyjde nám, že autisté jsou mezi spolunocležníky plyšových medvídků v naprosté menšině, jelikož tvoří 1–3 % populace (přičemž se jedná o vrozené postižení, v průběhu života může počet autistů v populaci pouze klesat a průměrná délka jejich života je nižší než průměrná délka života všech lidí celkově), takže i kdyby se všichni k plyšovým medvídkům tulili, pořád nebudou v přesile.

Není se čemu divit: Spaní s plyšákem má své nesporné výhody. Plyšák se nedá udusit ani jinak umačkat, neumí odmlouvat, je nesmrtelný a není na rozdíl od některých reálných zvířat nebezpečný. Skutečný medvěd nebo tygr by si z nás udělali večeři a opravdového prachového roztoče by asi nikdo v ložnici nechtěl (ano, i ten se vyrábí jako plyšák!).

Že mají lidé ke svým neživým chlupáčům blízko, ukazuje i fakt, že v minulém desetiletí fungovala cestovní kancelář pro plyšáky s názvem Toy traveling s.r.o., v roce 2017 však skončila v likvidaci. To, že se však společnosti nedařilo, nutně neznamená, že si lidé přestali svých plyšáků vážit – ostatně, kdo z vás vlastníků plyšových hraček by svěřil svého mazlíka cizí osobě a nechal je vyjet za hranice? Když už někam s plyšáky vyjet, tak jedině pod dozorem starostlivé majitelky.

A jak vlastně dopadl sraz? Ijáček a pan Tučňák vzkazují, že se jim sraz líbil a že se těší na další.

Foto? Pixabay

Picture of Ivana Recmanová

Ivana Recmanová

Pracuji v Reveniu jako redaktorka a zároveň působím na volné noze jako překladatelka, lektorka a mediální poradkyně. V letech 2018 - 2020 jsem byla členkou Poradního orgánu pro monitorování práv osob se zdravotním postižením zřízeném při úřadu veřejného ochránce práv. V minulosti jsem publikovala například v Deníku Referendum, Mladé frontě DNES, Alarmu nebo Novém prostoru. Jsem diagnostikovaná autistka. Ve volném čase se věnuji psaní poezie, cestování, hudbě a dobrovolnické činnosti pro Trans*parent a Amnesty International.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ