I když první adventní neděli přivítáme až 3. prosince, některá města a obce otevřely vánoční trhy a rozsvítily vánoční stromky už během posledního listopadového víkendu. Předčasné zahájení „vánoční sezony“ využili samozřejmě i stánkaři se svou nabídkou punčů, svařáků, medoviny, všelijakých laskomin, klobás, dalších uzenin a výrobků řemeslníků.
Nepřestává mě fascinovat, kolik nesmyslů koluje kolem času lidí s handicapem. Náš čas nemá žádnou hodnotu, protože se nepočítá s tím, že vůbec něco děláme a že máme životy podobně nadité jako vy. Proč nepřijdeš jindy? Z úplně stejného důvodu jako vy. Když nás potkáte v krámě, u doktora, v tramvaji nebo v knihovně, jsme tam proto, že tam být potřebujeme, chceme nebo máme, ne proto, že nám statný ošetřovatel
Před pár dny jsme oslavili státním svátkem Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Pěkně se to sešlo, protože zrovna nedlouho před státním svátkem přicházel syn s poznámkami , že má někdy chuť se zabít, než aby musel jít do školy. Párkrát jsem to odbyl jako přehnané pubertální řečičky, ale po několikerém opakování jsem tomu věnoval pozornost a přes dvě hodiny si se synem povídal o škole, co ho trápí, co by mělo být lepší a co by mu od podobných pocitů pomohlo.
Všimněte se, jak moc nabobtnal na významu čas. Stihnout co nejvíc a být imrvére ve smyku je neskonale in, stejně jako honit resty na nemocenské, ošetřovačce a o víkendu. Jsme produktivní, nepostradatelní, máme práce, funkce a hafo projektů, jinak by to kleklo. Zachraňujeme firmu, domácnost a zeměkouli tím, že věčně něco nebo někoho organizujeme. A navrch zobem, popíjíme, přejídáme se a nespíme, protože si nedokážeme říct dost.
Jen vystrčím nos ven, je mi z projevů okolí jasné, že je to tu! Nová sezona antibiotik, kapek, sirupů, citronů a zázvoru. Z lidí to pořádně pobublává, chrčí a slzí. Bacily létají zleva i zprava. Podzimní tradice, to znají všichni. Bohužel už ne každý tak dobře ví, že kašlat na lidi jde i s grácií a trochou té ohleduplnosti. Poslední dobou jsem několikrát navštívila lékaře, odběrové místnosti, rentgeny…
Jsou věci, které člověk může provádět téměř bezmyšlenkovitě, automaticky a nehrozí, že by sám sobě nebo někomu v okolí ublíží. Třeba takové rytí zahrady, pletí záhonků či sledování oblíbeného televizního seriálu, který viděl už stokrát. U jiných činností se už trochu toho přemýšlení a také soustředění vyžaduje. I když je to práce nenáročná, při práci se sekačkou by se sebemenší nepozornost vymstít mohla.
Crohnova choroba se s podzimem mnohým pacientům zhoršuje. Umí to dokonce i na jaře, ovšem léto také není ideální období. Tak třeba zima? Jeden neví, jak tím rokem prokličkovat. Ale zánět v těle to evidentně netrápí. Podzim mám moc ráda. Babí léto úplně miluji. Barvy, vůně, šťavnatost sezonních plodů, ostrý vzduch a jemné sluneční paprsky, které už nepálí, ale hladí. Výlety do přírody v tomto období jsou balzám pro
Představte si, že patříte někam, kde nestačí, jací jste. Víte, že máte potíže, vidíte je, cítíte je, zažíváte je, ale nemůžete se k nim postavit tak, jak je potřeba. Ne proto, že stát nezvládnete, ale proto, že na vás nedojde, nepočítá se s vámi. Jste tak trochu divní. Dospělí, ale s dopomocí a okolnostmi, které si běžně spojujeme se starými lidmi nebo s dětmi. V produktivním věku, ale
Znáte ten pocit, kdy dlouho plánujete a výsledek je úplně jiný? Já ano a zažívám ho celkem často. Ukázkovým příkladem byly cestovní zážitky minulého víkendu. Těšili jsme se, zabalili si den předem, vyjeli v luxusní čas, nepršelo… Prostě „nic“ nebránilo brzkému příjezdu na místo určení. Až na nejspolehlivější úsloví Člověk míní, Pán Bůh mění… A nám cestu změnil na novodobou Pevnost Boyard. Už ten začátek stál za
Nálada v autě, ve kterém jsme se počátkem minulého týdne vraceli s manželkou z nákupů, byla nevalná. Při poslechu zpráv v rádiu jsme si jen povzdechli, že se svět musel úplně zbláznit. A v podobném duchu jsme pokračovali. To když jsme si začali vyjasňovat, co a kdy je třeba udělat a opravit v naší domácnosti. Jak mám ve zvyku, postěžoval jsem si na únavu, nadbytek práce a podobně. Pak už
