Brodím se rosou na své malé zahrádce, sbírám půvabné hlavičky vykukujících sedmikrásek, některé hned sním, jiné schovám na ozdobu polévky. Z vykvetlých hlaviček pampelišek, žebříčku, lístků šalvěje a růžových květů dobromysli (oregana) si uvařím ranní čajík. Snítky rozkvetlé levandule promnu v prstech a chvilku se octnu u milovaného moře, alespoň vzpomínkou…
Kytičky mě provázejí každou denní chvíli, pohled na ně, ten střípek ráje, mi ji vždy navzdory roztroušené skleróze rozjasní. Každou květinu vnímám jako lidi, každá má jinou barvu, vůni, každá roste na jiném kousku země a má svůj příběh, žádný není stejný, tak jako naše životy.
Nedávno se mi do rukou dostala půvabná knížka od Jany Vlkové, Květinová kuchařka – Jedlé kvítí a býlí na vaření i zdobení. Je plná krásných fotek dobrůtek z květin, seznámí nás s rostlinami, které se v kuchyni používaly odpradávna a nyní je objevují i věhlasní kuchaři. A tak ve mně dozrál nápad potěšit se jejich krásou na louce nebo ve vázičce, ale i na talíři.
Když jsem objevila kouzelnou rodinnou farmičku Villa flora v Lažánkách u Brna a jejich workshop jedlého kvítí, naložila jsem dcerku a vyjely jsme do mého rodného kraje (narodila jsem se kousek odtud ve vesničce Maršov) na květinové vaření. Okouzlující farmářka Monika z Villa flora nás zavedla do svého království květin. Dostaly jsme papírové kabelky a nasbíraly kytičky, z nichž jsme pak pod jejím vedením připravovaly sladké i slané dobrůtky. Panna cotta z černého rybízu s kokosovým krémem a maceškami, dort Pavlova s plátky růží, quiche s rajčaty, rukolou a jedlým kvítím – denivkou, sedmikráskou, květy dýní, hvozdíky… a na závěr sirup z levandule a růží. Právě růže jsou Moničinou nejoblíbenější květinou.
„Na jídlo nejraději zpracovávám růži, protože s ní mám nejlepší výsledky při úpravě ženského hormonálního systému. Vyrábím sirupy, odvary, suším do čaje, na ozdobu jídla používám květinovou vodu z růží, růžové balzámy, oleje, využití je opravdu široké, je královnou květin,“ říká Monika Brychtová. Při jejím povídání se přenáším do Orientu, který jsem díky své cestě po Íránu navštívila. Perské ženy je milují a já při popíjení nápoje z růží s ledovými kostkami a květinami sním příběh Šeherezády… Odjíždíme večer s tím, že Monika uspořádá tento workshop i pro Rozkveteme a jeho příznivce z Brna a okolí.
Moje další kamarádka Romanka kytičkami zdobí a dochucuje pokrmy pro svoji rodinu každý den, včetně svačin na cestu, jídla z jídelen na rekondici pacientů s roztroušenou sklerózou, prostě dělá svět veselejším a lepším, stejně jako to napsal Jan Werich: „Slavný ruský biolog Pavlov už dávno zjistil pokusy na psech, že spokojenost a pocit bezpečí jsou ještě lepší kuchař než hlad. Jinými slovy: jest vědecky dokázáno, že příjemné okolí, světlo, pohled na květiny, útulnost a čistota pomáhají jedlíkovi vylučovat větší množství žaludečních šťáv. Tím se zlepší trávení, čili lépe využije suroviny, ať už je ta surovina buřt nebo Gigot d’agneau en croute avec gratin Dauphinois à la Créme.“
Článek bez receptu, to by nebylo to pravé květinové.😊 Ač pocházím z pekařské rodiny, nejsem odborník na pečení, ale na osmnáctiny své dcery se přece musím pochlubit vlastním dortem. Po pečlivém prohledávání receptů osvědčených u přítelkyň i rodiny se nechám okouzlit obrázkem dortu v knize, kterou jsem koupila za 40 korun v Levných knihách a nikdo mi ji nedoporučil.😊 Recept sliboval, že výtvor bude rychlý, výborný a efektní, tož jsem se pustila do přípravy… Mělo mě varovat, že množství másla nebude 500 gramů i s krémem, nakonec padly tři kostky. Po osmi hodinách pečení jsem zoufalá ve tři ráno dopekla dort, tedy spíš disk, jak poznamenal manžel, pozřít nešel a krájet ho bylo možné pouze pilkou na vánoční stromek. Ale kytičky mě opět zachránily: polila jsem dort čokoládou a pokladla všemi druhy květů. Nedá se jíst, to nevadí, ale dobře vypadá, zhodnotila jej rodina a bavila se příběhem mého pečení…
Radko, napiš už tu antikuchařku se svými recepty, vybízejí mě přátelé. Vytvořit ikonu místo mazance, maketu vánočky místo ní, nepoživatelná kola o průměru 5 cm místo makronek… to prostě nedokáže každý.😊 Pro zájemce přikládám svůj článek z Blogu na Aktivním životě o mém kuchařském umění: aktivnizivot.cz/2015/12/21/makronky/. Jen prosím nepečte, pokud kromě pobavení rodiny a úklidu kuchyně chcete mít i gurmánský zážitek. Ale já peču i vařím s láskou a občas se něco dá také jíst a chutnááááá.😊 A pokud ne, mám přece květiny.😊
Foto: Monika Brychtová, Romana Konečná, Villa Flora
