„Vy děláte takovou sušší show, ale ještě do toho přidáváte to sushi,“ řekl moderátor Jan Kraus ve své Show Jana Krause v roce 2012 podnikatelce Barboře Rektorové. Ta pak před zraky jeho i diváků předvedla, jak se dělá maki, sushi obalené v mořské řase nori. A show měla šťávu…
Barbora Rektorová se narodila jako Barbora Nešporová 11. ledna 1981. Ke gastronomii se dostala díky tomu, že si od patnácti let přivydělávala jako servírka v restauraci a později pracovala jako letuška. Vystudovala fyzioterapii na Univerzitě Karlově, ale nakonec dala přednost pohostinství.
„Děláš sice velmi odpovědnou, ale stereotypní práci, prostor pro kreativitu nulový. Chodíš na porady, kde se řeší věci jako délka nehtů a barva rtěnek, účesy… Chápu, že v zájmu aerolinek je, aby všechny letušky vypadaly stejně a byly upravené. Nic proti tomu nemám. Jen to prostě nejde dohromady s mojí povahou,“ sdělila v rozhovoru pro server MladýPodnikatel.cz zážitky z práce pro aerolinky.
S podnikáním začala sice jako učitelka angličtiny už během studií, ale na přípravu jídla na volné noze se vrhla až v roce 2006, kdy založila spolu s šéfkuchařem Yukim Omakim společnost Sushiqueen (sestávající ze slov „sushi“ a „queen“, což v angličtině znamená „královna“), která zajišťovala catering tohoto tradičního japonského pokrmu.
Zakládala si skutečně na tom, aby klienti, pro které sushi vyráběla nebo které ho vyrábět učila, se cítili jako v bavlnce, bez ohledu na to, zda šlo o top byznysmany, nebo „obyčejné“ lidi, kteří prostě chtěli ochutnat japonské rolky. „Jejich sushi bylo bez nadsázky to nejlepší, které lze v Praze ochutnat – i ve srovnání s největšími a nejznámějšími sushi bary,“ napsala o Sushiqueen Irena Cápová z časopisu Forbes.
K domácím cateringům se Sushiqueen dostala tak, že ji lidé začali žádat, aby jim vyhlášenou pochoutku vozila domů. Věděla však, že to by bylo drahé a že by na to neměla se svým šéfkuchařem kapacity. Nakonec vymyslela, že vyhlásí jednou do měsíce den, kdy bude vozit sushi lidem domů, a to nikoliv přes kurýra, ale osobně. Dokonce nabízela pokaždé různé ingredience, například sushi s makrelou naloženou v octě a soli podle tradiční japonské receptury.
Sushi bary se nakonec na ni začaly obracet s žádostí, aby je naučila sushi připravovat. Rozšířila tak portfolio svých služeb a začala radit i podnikatelům v gastrobyznysu. Vždy se snažila o dobré vztahy s kolegy v oboru. „Mám zásadu, že nikdy nekritizuji konkurenci,“ vyprávěla na setkání komunity profesionálů Na volné noze.
V roce 2015 však přišel zlom. Nejprve byla jen unavená, později jí zničehonic začal brnět obličej a jazyk. V nemocnici se dozvěděla, že má nádor mozku. Musela rychle podstoupit operaci a následně nosit čepičku s elektrodami, aby se snížilo riziko návratu nádoru.
O rakovině otevřeně hovořila v rozhovorech a nevyhýbala se ani tomu, že ji trápilo, jak s ní jako s člověkem s touto nemocí ostatní mluvili. „Vadí mi, když lidé začnou filozofovat a vysvětlovat, proč mě to potkalo. Říkají, že jsem se tím asi měla něco naučit, že na všem špatném je něco dobrého. To mám chuť je poslat kamsi, protože nechápu, co mám hledat dobrého na tom, že kromě rozvodu řeším ještě rakovinu, a co mě tohle naučí,“ řekla v roce 2016 v rozhovoru pro Magazín MF DNES.
V roce 2018 se jí nádor bohužel znovu vrátil, zemřela 11. srpna 2019.
Foto: archiv Viléma Rubeše
