V rámci předvánočních příprav a pohodové nálady jsem se rozhodla vás v prosinci nezatěžovat žádným těžkým tématem, chci se pouze zamyslet nad tím, co bychom si jako lidé se zdravotním postižením mohli přát pod vánoční stromeček. Zcela tak odbočím od svých profesně zaměřených příspěvků a věnuji vám jednu glosu.
Co takhle větší tolerance?
V posledním roce byly médii prezentovány předběžné výsledky online výzkumu společnosti In IUSTITIA, který informoval, že až 73 % lidí se zdravotním postižením zažilo v nějaké podobě násilí směřované na jejich osobu kvůli jejich zdravotnímu postižení. Podle stejného výzkumu se až polovina setkala s násilím předsudečným. Z mého pohledu se s předsudky setkáváme proto, že obecně trpíme na nedostatek informací. Respektive informací máme spoustu, ale nedokážeme s nimi často relevantně pracovat nebo jen pro nás nejsou prioritní. Když nebudete mít problém se zrakem, nebudete se pídit po tom, proč jsou v metru na většině stanic vodicí drážky. Když nebudete mít problém s vyměšováním, ani vás nenapadne, jak je v Česku mnohdy nesnadné najít v rychlosti čistou veřejnou toaletu. Když se vám nenarodí zdravotně postižené dítě, nebudete mít ani ponětí o tom, že zde existuje něco jako raná péče. A mohli bychom pokračovat…
Nemůžeme mít nikomu za zlé, že zrovna neví něco o životě lidí s postižením, když si tou zkušeností neprošel. Ale pouze v případě, že se k nám bude chovat tolerantně a nebude nás odsuzovat pouze na základě toho, že něco neví. První přání by proto mohlo být zaměřeno právě na větší míru tolerance ve společnosti. A to nejen k osobám se zdravotním postižením, ale ke všem lidem. Co takhle více ohleduplnosti? Nemusíme se předbíhat ve frontě na kapra, šlapat si na nohy nebo na sebe být bezdůvodně vulgární jen proto, že zrovna nemáme náladu. Nebo musíme? Nedokážu posoudit, jak dalece byly časté projevy agresivity na veřejnosti v minulosti, ale v současnosti se stávají normou a to není úplně pořádku.
Design for all?
Prostředí více přátelské pro všechny by bylo mým druhým přáním. O designu pro všechny píšeme v našich článcích poměrně často, ale stále v praxi řešíme něco, co není vyhovující, přestože se to vytváří nově nebo se to děje právě teď. Nemám na mysli pouze architektonické bariéry, ale i ty informační nebo produktové. Někdy může nadělat velkou parádu naprostý detail. Bylo by fajn, kdyby i výrobci zboží mysleli na to, že mohou získat velký rybníček potenciálních zákazníků třeba z řad lidí se zdravotním postižením právě proto, že na ně budou trochu více myslet.
Systematické a dlouhodobě udržitelné záměry?
V naší politické scéně mi naprosto chybí nějaké koncepce, jež budou fungovat i po funkčním období vlády. Jedna vláda něco projedná, schválí a usnese, ta nastupující to hned v prvních dnech smete ze stolu a začíná nanovo. A tento styl se promítá do současného stavu České republiky. Moc by se mi proto líbilo, kdybychom měli nějaké dlouhodobé nebo alespoň střednědobé koncepce v důležitých oblastech našeho života, jako je vzdělávání, zdravotnictví, sociální služby nebo ekonomika, které by jasně udávaly směr a nenechaly by naši republiku se v tom plácat. Prospěch bychom z toho měli všichni bez ohledu na zdravotní nebo jiné znevýhodnění.
To jsou tedy moje tři přání z několika dimenzí našeho života. Co byste si přáli vy? Motto ze soutěží miss krásy v podobě světového míru by možná také nebylo k zahození…:-) Přeji vám pohodové svátky, ať se vám přání vyplní, a v příštím roce opět se zajímavými tématy ze života lidí se zdravotním postižením na shledanou!
Foto: Pixabay
