Koho považujeme v České republice za nevidomého? Jak to, že si člověk s bílou holí čte noviny? Co přináší do života zrakové postižení? Na tyto a další otázky se pokusíme přinést odpovědi v našem dalším článku se speciálně-pedagogickým tématem.
Protože osvěty není nikdy dost, na začátek léta jsem si pro vás připravila článek o lidech se zrakovým postižením. Obecně platí, že každý stát má jinak nastavenou hranici, kdy špatné vidění přechází do zrakového postižení. Tato hranice se tak může drobně lišit. V zásadě však platí, že máme tři skupiny občanů, kteří mají závažné zrakové obtíže.
Jde o následující kategorie zrakového postižení:
- Slabozrakost
- Praktická nevidomost
- Totální nevidomost/slepota
Statistické údaje (VŠPO 2013) říkají, že v České republice žije kolem 65 000 občanů se závažným zrakovým postižením. Z toho necelé 1 % je skutečně plně nevidomých, tedy nemají zachovaný ani světlocit. Je tedy zřejmé, že ne každý, koho potkáte s bílou holí, má před sebou jenom tmu. Ale zároveň to neznamená, že by s pouhými zbytky zraku nebo částečným viděním nebyla těžce narušena zraková funkčnost. Zrakem totiž přijímáme až 90 % informací z našeho okolí a ty člověku se zrakovým postižením mohou zásadně chybět.
A jak tedy nevidomí vidí?
To je tedy otázka. Jak vidíte vy? Zkusili jste si na to odpovědět? Obecná odpověď neexistuje, protože je to vysoce subjektivní záležitost. Máme samozřejmě normativy, jež určují zrakovou ostrost a „zdravé“ vidění. Ale když se zeptáte nevidomého, jak vlastně vidí, je to nesmyslná otázka. Nevidomý může popsat, co ještě ukouká a co už mu dělá problémy, ale vztahuje se to vždy k určité oblasti nebo předmětu. V České republice je praktická nevidomost definována jako neschopnost nevidomého orientovat se v neznámém prostředí. Vizus (zraková ostrost) na lepším oku 1/60 v případě, že není postiženo zorné pole. Tedy to, co nevidomí vidí na jeden metr, zdravé oko vidí ze 60 metrů. V kombinaci s narušením zorného pole může být vizus až 6/60, přesto půjde prakticky o nevidomého.
Nemělo by vás zaskočit, že si k vám ve vlaku přisedne člověk s bílou holí a začne si číst noviny. Takový člověk může mít narušeno zorné pole natolik, že již není schopen chůze v prostoru bez bílé hole, ale čtení v rámci svého trubicovitého vidění ještě zvládne. Druhů a stupňů zrakových vad je nepřeberná škála. Každý jedinec má individuální potřeby, a proto byste neměli bez bližšího prozkoumání situace považovat někoho za simulanta nebo lháře (který své postižení pouze předstírá), když vám bude připadat, že vidí ještě celkem obstojně. Totéž platí například pro mobilní telefony. Člověk s bílou holí standardně používá bezdotyková zařízení (tablet, smartphone apod.) a může to vypadat, že se do něj normálně kouká nebo si s ním hraje. Nemusíte si však všimnout, že má k telefonu připojená ještě bezdrátová sluchátka, jež mu hlasem zprostředkovávají, co se na obrazovce děje.
Samostatný pohyb je zrádný
Orientace v prostoru a samostatný pohyb je jednou z nejtěžších disciplín pro člověka se zrakovým postižením. Lidé s vrozeným postižením jsou v tomto směru trochu ostřílenější než lidé s postižením získaným v pozdějším věku. Rozhodně neplatí, že když se člověk stane nevidomým, nasadí si bílou hůl a vyrazí sám do světa. Není to tak jednoduché, protože přerazit se o svoji bílou hůl je poměrně snadné a musíte vědět, kde přesně se v prostoru nacházíte, abyste se vůbec někam dostali. Hůl je velký pomocník, ale musíte se s ní nejdříve naučit chodit. Stačí chvilka nepozornosti a dojde k dezorientaci, která může ohrozit vaši bezpečnost. Naučit se orientaci v prostoru je proces, který někdo zvládá lépe, jiný hůře a jsou i tací, kteří si na něj netroufnou vůbec. Proto musíme nevidomého a jeho potřeby respektovat a podpořit ho v případě, když si o pomoc řekne.
Informační bezbariérovost
Jak už jsme zmínili, zrakem přijímáme až 90 % věcí z okolí, z čehož vyplývá, že když nám tento smysl nefunguje, potýkáme se s řadou problémů. Nepřečteme si jízdní řády, etikety, obaly na výrobcích, popisky na domácích spotřebičích, visačky u oblečení. Nenajdeme správné zboží a neutřídíme si správně ponožky… A pak nastává Den trifidů… Všechny tyto činnosti jsou zvládnutelné pomocí kompenzačních pomůcek a mechanismů, takže i nevidomí můžou zcela samostatně vést svoji domácnost. Vaří, pečou, žehlí, perou, starají se o děti, čtou knihy (často audioknihy nebo v Braillově písmu), pracují na počítači, sportují a vedou běžný život. Moderní technologie a technika v současné době usnadňují nevidomým život, který byl ještě před pár lety těžko dostupný.
Přesto stále existují bariéry, nejen prostorové, ale i informační, které člověka se zrakovým postižením nepotěší. Například prostředí internetu není stoprocentně naprogramováno jako blind friendly, a tak se může stát, že projdete celý proces nákupu zboží v e-shopu, ale nakonec objednávku bez pomoci vidoucího nedokončíte, protože majitel e‑shopu na zrakově postižené zákazníky nemyslel.
Tématům souvisejícím se zrakovým postižením se budeme ještě věnovat. Užijte si začátek léta i s jeho horkými dny!
Foto: Pixabay