V představení redaktorů Inspirante mám uvedeno, že jsem vystudoval Pedagogickou fakultu, obor čeština a dějepis. Naši známí, kteří procestovali Evropu a také část světa, mě proto automaticky považovali za odborníka a hodně se divili, když jsem místo prohlídky zámku, baziliky či nějaké další významné památky zvolil při poznávacím zájezdu jako náhradní variantu radši procházku horským údolím nebo koupání v jezeře či moři.

Ve svém ani ne měsíc starém sloupku jsem se těšil na dovolenou v Polsku a vycházel jsem přitom ze zážitků z dovolené, kterou jsme u našich severních sousedů strávili v roce 2011. 

Hned zpočátku musím přiznat, že čtrnáct let staré zkušenosti mi letos byly prakticky k ničemu. Polsko se změnilo k nepoznání a z mých postřehů si troufám tvrdit, že je to moderní evropská země, která nás v mnoha ohledech předběhla. A to zdaleka nejen v nabídce ubytování, služeb či turistických atrakcí. Asi nejmarkantnější je z mého pohledu kvalita silnic a dálnic. Zatímco v roce 2011 nám cesta z Gdaňsku u Baltského moře do Ostravy trvala bezmála dvanáct hodin a trmáceli jsme se po silnicích přes desítky křižovatek velkých měst, letos jsme zpáteční cestu zvládli za šest hodin. Vysvětlení je jednoduché, celou trasu jsme absolvovali po dálnicích. Většina z nich byla bez poplatku. Ubytování jsme si objednávali přes booking, až na jednu výjimku to byly útulné a velmi slušně vybavené apartmány. Projeli jsme Polsko až k Baltu křížem krážem a setkávali jsme se nejen s ochotnými a usměvavými servírkami, číšníky, pracovníky turistických center, ale i s náhodnými kolemjdoucími, kteří nám poradili, když jsme nemohli najít nějakou významnou památku.

Jednou z mých typických vlastností je nerozhodnost. Abych to upřesnil: spíše než při rozhodování o důležitých životních věcech se to týká třeba situací, kdy mám s řemeslníkem nebo obchodníkem smlouvat o ceně za výrobek či službu. Kdysi jsem dokonce pro zpravodajský deník zkusil v Ostravě otestovat, jestli jsou ceny u stánkařů i v kamenných prodejnách pevné. Jak se ukázalo, dalo se pár stovek ušetřit. Ještě si pamatuju, jak jsem v prodejně, kde nabízeli pračky, ledničky a podobné spotřebiče, zjišťoval, jestli by nemohli z ceny 10 900 o pár stovek slevit. Prodavač požádal o chvilku strpení, pak se vrátil a pravil, že když zaplatím hned 10 a půl tisíce, můžu si pračku odvézt.

S blížící se šedesátkou jsem doma stále častěji pronášel věty, že bych chtěl aspoň jednou v životě zažít atmosféru, která panuje na utkáních Realu Madrid. Manželka i potomci se rozhodli, že návštěva stadionu Santiaga Bernabéu není až tak vzdálená a předčasně mi dárek k narozeninám nadělili. Zájezd jsme pořídili na poslední chvíli. Vzhledem k časovým možnostem jsem do Španělska vyrážel z Ostravy až v pátek odpoledne a v pondělí dopoledne jsem už musel být zpátky kvůli pochůzkám po doktorech. Abych si ten výlet užil, doprovázel mě syn. 

S miniaturními batůžky, ve kterých jsme měli opravdu jen to nejnutnější, jsme se nakonec dostali pozdě večer do hlavního města Španělska. V sobotu nás čekala návštěva mače, který už o ničem nerozhodoval. Real nemohl skončit než na druhém místě, Barcelonu už o titul připravit nemohl, a jeho soupeř ze San Sebastánu ukončil sezonu v klidném středu tabulky. Ale to naše těšení nemohlo nijak zmenšit.