Kdyby jenom na nule, mně to s obrnou klouže i nad ní. A fest, to mi věřte. Oslizlej postřeh první: Klouže to furt Jakmile teplota klesne k pěti stupňům, jsem v loji. Venku je mlha, vítr, jinovatka, rosa, listí, déšť s příměsí zimy. Chodníky a dlažby jsou zvláštně olezlý něčím, co vám přijde jenom mokrý, ale pro nás je to přimrzlý, olezlý, kluzný, zkrátka zoufale nebezpečný a nedůvěryhodný. Když se prostě vzduch a povrchy
Špatně chodím. Přesně takhle to zvenku vypadá a přesně takhle to cizím lidem popisuju i já, protože latina i konkrétní stav neuronů stejně nikomu nic neřeknou. Má to ale háček. Ostatní pak nemají šajn, jak moc těžká pro mě chůze a pohyb v prostoru jsou, protože na to nevypadám. Říkají si, že mě možná něco bolí, táhne, nebo je to pro mě složitější, ale hodí si to tak někam na
Jste v produktivním věku, zdraví, ochotní přijet do Prahy a pomoct s výzkumem jemné motoriky? Pak možná Kateřinu Rybářovou, doktorandku a ergoterapeutku potkáte na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze osobně. Ale i kdyby ne, po přečtení rozhovoru o tom, co všechno ergoterapie při studiu i v praxi obnáší, se možná podivíte, proč už dávno svého ergoterapeuta nemáte. Může se člověk s ergoterapií setkat i jinde než ve zdravotnickém zařízení? Může, ergoterapeuti jsou po republice rozeseti
Prej to čtenáři chtěj, a tudíž to lidi v médiích tak dělaj. To jsem ovšem v loji. To můžu o inspiračním pornu psát elaborát i jeden sloupek za druhým, a krom toho, že upustím páru, nezměním nic. Že by se rétorika reportáží změnila proto, že jsem to řekla, je za mě úplně stejně nereálný, jako že vysmátý, osudu vzdorující handicapovaný bojovníky chtějí sami čtenáři. Jasně, taky dobře znám tu poučku, že
Když tuhle větu řekl, přejel mi mráz po zádech. Přišel si spolu s ostatními popovídat o zaměstnávání kolegů s handicapem. S hlavou plnou otázek viděl hlavně překážky. Není sám, praxi totiž zvládá málokdo. I když handicap už není vysloveně problém a míra pochopení i pomoci roste, nablízko jsme pořád kolem nuly, systémově a legislativně hluboko pod ní… Jasně, ať je v našem okrese zařízení pro lidi s handicapem, ale ne tady ve městě nebo vedle mýho
Třicet šest vystavujících autorů, sto čtyřicet hostů, přes třicet minut úvodního programu a završených dvacet společných let. Žádná čísla ale nemůžou dost dobře vystihnout, jak působivá byla vernisáž výstavy Cesta za duhou, která se konala 3. listopadu 2022. Vystavená díla spolu s kresbami slunečnic zvenčí poutaly pozornost kolemjdoucích od první chvíle. A na všech uvnitř byla znát chuť se vidět, něco se dozvědět, pokochat se pohledem i poslechem a navzájem si
Profesorka Eva Kubala Havrdová, vedoucí centra pro léčbu roztroušené sklerózy z Neurologické kliniky VFN a 1. LF UK převzala z rukou prezidenta republiky medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy! Významné státní ocenění za dlouhodobý přínos v léčbě pacientů s roztroušenou sklerózou udělil vedoucí lékařce Centra pro demyelinizační onemocnění VFN prezident Miloš Zeman 28. října na Pražském hradě. Magazín Inspirante proto opět publikuje rozhovor z listopadu 2019. Má úžasnou schopnost vysvětlovat i složité věci
Opsáno ze života po týdnu plném pročítání textů na téma handicap, posudkáři, stát a my. Už to příště neudělám, fakt. Dneska tedy nepolechtáme bránici, spíš budeme pokoušet žaludek. Poslední dobou si připadám jako na tržišti. Je tam živo, barevno, voňavo a halasno. Kdybych byla jenom divák, moc by se mi tam líbilo. Jenomže já jsem prodavačka, nakupující, majitelka, strážkyně kasy, výběrčí daní i drábová. Když si chci užít prodej
Revenium letos v Puntíkovém roce, který vyvrcholí Puntíkovým dnem v sobotu 29. října 2022, poutá pozornost na vše kolem lupénky coby neinfekčního kožního onemocnění. Pomoci mu v tom má také speciální edice Igráčka, jehož koupí může každý z nás puntíkové plány hravě podpořit. Jedním z nich je umožnit pěti dětem s jejich rodinami vyrazit příští rok k moři. A teď hádejte, proč vám chceme společně s maminkou Lucií představit Viktora Tomšíka… Hokejista, kapitán, sportovec. Taky
Na chodbě máme od výtahu na obě strany protipožární dveře. Jsou namontovaný obráceně, takže se otevírají ne ke zdi, ale tak, že zatarasí únikové schodiště. Kolaudací to prošlo. A teď otázka za dva bludišťáky: jak to obyčejně vypadá na chodbách, co myslíte? Většina dveří je otevřená křídlem do schodiště, sem tam mají ještě zarážku. Dost dveří je průchodných druhým úzkým křídlem u zdi. Tím se ale
