„Upozorňujeme cestující, že metro je dočasně mimo provoz.“ Cestující bere na vědomí, ale definujte přesně, mně se z vagonu nechce. Jako jo, jedeme, ale na Muzeu utrum. Zatímco reprák zvesela hlásá, kam všude bez metra můžu, mě napadá pouze jedno nepublikovatelný místo.
Hraje skvostná muzika. Ten typ, co mě dojímá sám o sobě, takže kdyby si na pódium stoupli dva metaláci, slzela bych stejně. Jenže tam si nikdo nestoupá. Přichází on, zdravý a při síle, a přijíždí ona, taky zdravá a při síle, akorát na vozíku. Publikum aplauduje. Nevím čemu. Asi výrobci vozíčku, pak je ovšem zbytečný, aby na něm někdo seděl, tedy skončil upoutanej, ne?
Podívejte se na ty věty očima člověka, kterému je říkáte. Rázem se z nich vytratí ta rádoby dobře míněná rada, přímost nebo univerzálnost. Zůstane jen nesmysl.
Nevýhoda nesmyslů je v tom, že mají vlastní pokroucenou logiku. Bohužel uvěřitelnou.
I dneska rozcupujeme pár nesmyslů, co se říkají s takovou samozřejmostí, až z toho mrazí.
Některý předsudky a stereotypy jsou zažraný tak moc, že se nad nimi už nikdo nepozastavuje. Ale měl by.
Poznejte s námi zajímavé lidi, kteří se našli ve světě umění. Malují, fotí, modelují a tvoří. Nahlédněte do životů, ve kterých svou roli hraje i diagnóza roztroušené sklerózy (RS). Možná se dozvíte i věci, o kterých se běžně nemluví. Zjistíte, že autoři výstavy Cesta za duhou mají co říct, a také to dělají. Po svém. Pár řádky, jedinečným jazykem, několika obrázky, nebo i beze slov. S grácií i talentem. Tak se začtěte a nechte se strhnout. Představujeme
Dorazíte do bytu a přejete si jediné. Odpočívat v pokoji, jakože v obýváku, nebo jít rychle spát. Pro nedostatek disciplíny a prostoru klidně oboje. Jenže otevřete dveře a hned víte, že je něco jinak.
Pan inženýr není typickým autorem výstavy Cesta za duhou. Přestože ve svém věku není zcela zdráv, roztroušenou sklerózou netrpí. K problematice tohoto onemocnění se ale blíže dostal ve své profesní kariéře, hlavně při spolupráci s Roskou Česká Lípa. Začal publikovat tematické články a doplňoval je fotografiemi. Právě ty pak vystavoval na šestnáctém ročníku Cesty za duhou. Rádi tak přinášíme i jeho medailonek.
Zlomek vteřiny a v něm se to stane. Namlátím si. A nemůžu s tím udělat skoro nic. Letím plnou vahou na kolena. Ne, ruce tam dát nestihnu. Kosti jsou vrženy.
