Se vzrůstajícím počtem nemocných s novým typem koronaviru se v ulicích měst také objevují dobrovolníci Českého červeného kříže. Tento týden se k nim přidá i Šimon Hlinovský, předseda místní skupiny v Praze. V první linii není jen mezi zdravotnickými dobrovolníky – již v roce 2019 si spolu s dalšími lidmi nechal svoji podobiznu zvěčnit na billboard se slovy: „Stydím se za svého premiéra.“
Začal rok 2020. Blížil se konec mého mandátu v poradním orgánu ombudsmanky, založila jsem si živnost, musela se přestěhovat a ještě jsem dělala asi deset dalších věcí. Naplánovala jsem si, že si na začátku jara odpočinu.
V 19. ročníku literární soutěže Magnesia Litera byla v kategorii blog nominována autistka vystupující pod jménem Natálie Ficencová se svou stránkou Zrzi.cz. Jedná se o první nominaci člověka, který se přihlásil k autismu, na tuto prestižní cenu.
Ta fotografie byla nedávno zveřejněna na Facebooku: Dvě ženy, jedna bruneta s copy a druhá černovláska s šátkem, se objímaly na dřevěné lavičce v Oxfordu. „Takže… Dneska jsem potkala svůj vzor. Co ještě dodat?“ Byly to Greta Thunberg a Malála Júsufzaj.
Než jsem před rokem potkala Annu, měla jsem následující stereotypní představu fotografa: jde o potetovaného plešatého muže, který má tvář pokerového hráče, nosí stokilové náčiní, při focení udělá jen pětkrát cvak a hned vyleze fotka za rámeček. Realita je taková, že Anna není plešatá ani muž a focení lidí s tetováním nebo tělesnou modifikací jí zabere minimálně půl hodiny.
„Ahoj, já se omlouvám, ale nemůžu si na sraz sběratelek plyšáků vzít plyšáka, jelikož jich vlastním asi šedesát, všichni se mi do batohu nevejdou a vzít si jen jednoho by mi přišlo nefér,“ napsala jsem asi před dvěma týdny na facebookovou událost. Vzápětí jsem dostala tu nejlepší možnou radu: „Tak ať si plyšáci vylosují jednoho, který jim to pak povypráví.“
Minulý rok přilákala americká Fulbrightova stipendistka Bojana Coklyat-DiFeo nespočet lidí na svůj facebookový status, kde popsala zkušenost s Národním muzeem v Praze. Zaměstnanec muzea jí nevěřil, že má zrakové postižení, a tak se jí začal přibližovat prstem k oku, až ho v něm ucítila.
V moravské metropoli žilo podle údajů Českého statistického úřadu k 1. červenci 2018 celkem 379 526 obyvatel, z nichž 196 211 bylo žen. Mezi nimi najdeme spoustu známých, ale i neznámých osobností – a právě tyto ženy přibližuje projekt Women of Brno neboli „ženy Brna“, který založila i čtenářům Inspirante známá Marie Štefanidesová.
„Neplánuji, že bych se dala na hudební kariéru. Hudbě se ráda věnuji, protože mě baví a cítím se díky ní dobře, ale není mým zájmem se stát obří popovou hvězdou nebo něčím takovým. Prostě se mi líbí se jí věnovat,“ řekla zpěvačka a herečka v rozhovoru pro časopis Interview v roce 2013.
Vlastně i chápu, že si to někteří lidé myslí. Dokud vedete monolog, je všechno podle vašich pravidel, ohlížíte se nanejvýš na sebe a řešíte jen ta témata, která chcete řešit. Jenže jakmile začnete vést dialog, je potřeba mluvit tak, abyste si se svým komunikačním partnerem rozuměli a aby to bylo přínosné nejen pro vás, ale i pro druhou stranu.
