Současná vláda v čele s trestně stíhaným Andrejem Babišem by zřejmě byla nejraději, kdyby všechny neziskovky zmizely z povrchu zemského. Protože proč tady vlastně jsou, že jo?!? Len kradnú a nič iného!
Místo nohy má čertovské kopyto! Vždyť kdo ví, zda není sám vtělením ďábla! Ano, samotného ďábla! Tyto a další nesmyslné teze se rojily okolo anglického romantického básníka George Gordona Byrona jako mouchy. Mohli za ně závistivci, maloměšťáci, nebo bývalé milenky. Lord Byron sice skutečně kulhal, rozhodně to však nebylo kvůli čertovskému kopytu…
Zní to jako mantra zodpovědných, úspěšných a dokonalých: „Dávej pozor na zadní vrátka!“, protože „co kdyby náhodou něco“. Točí se to ohledně způsobu života, ohledně vztahů a věcí z těchto veličin vycházejících. Ani s jedním neumím nakládat, spíš to docela nakládám.
Každá nezisková organizace má dvě možnosti. Buď donekonečna čerpat ze státních dotací, nebo si zkusit alespoň přivydělat na svůj provoz jinak. Organizace, která dělá čest svému jménu, se rozhodla pro tu druhou cestu.
Dřepím na sedačce. Vedle mě z jedné strany trůní chlapík, který by svůj spektakulární bachor mohl směle používat jako plovací kruh. Z „druhého břehu“ jsem zase okupován ženou, jež taky není zrovna dvě dé. Ale tohle není nic proti lidem, co jsou prostorově velkoryse pojatí. V místnostech jako tahle vás štve asi úplně každý…
Pochopil, že pokud s něčím nesouhlasíme, nemá cenu sedět v koutě. Ať už na vás ostatní budou koukat jako na sebevětšího blázna. Rozhodl se, že něco změní. Změnil. Když umíral, nebylo mu ani 23 let…
Čekám na odběry krve. Fronta se táhla až ven už když jsem sem přišel, ale ubývá to rychle. Před dvaceti minutami jsem stál venku a za chvíli jdu na řadu. Koukám se za sebe na další čekatele, kteří přišli později. Jsou na první pohled nervózní. Starší ženy šermují holemi, pánové se mračí přes tlustá skla…
Důvodů, nebo příčin může být vždycky víc a nedá se říct, že by nějaký vyloženě převažoval. A tak jsem začal zase cvičit, jelikož…
Česká republika dává na zdravotní péči nižší podíl hrubého domácího produktu než vyspělé evropské země. Jak to bude ve zdravotnictví s nadstandardy? Co inovativní léky a terapie – proč jejich cesta na trh trvá oproti zahraničí tak dlouho? Právě tyto a další problémy trápí politiky, lékaře, ale hlavně pacienty. A u kulatého stolu Hospodářských novin o tom v červenci diskutovali politici s odborníky i zástupci pacientských organizací.
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století se zapsal do paměti diváků jako představitel Supermana. Objevil se také v dalších filmech, ale role hrdiny, který dbá na bezpečnost světa, zůstala jeho nejznámějším počinem. Když v roce 1995 po pádu z koně ochrnul, založil neziskovku, která pomáhala výzkumu léčby pro lidi s poraněním míchy. Christopher Reeve nepřestal být Supermanem ani po svém úrazu.
