Už za necelý měsíc si Romové, ale i široká veřejnost připomenou Mezinárodní den Romů. V České republice i ve světě se slaví 8. dubna a je jedinečnou oslavou kultury tohoto etnika.

Den je připomínkou vzniku Mezinárodní romské unie, jež byla založena roku 1971 na kongresu v Londýně. Necelé tři desítky delegátů se tehdy dohodly na vzhledu romské vlajky, romské mezinárodní hymny a na preferenci označení Rom místo Cikán.

V různých českých městech se tyto oslavy připravují už několik měsíců, vše je v plném proudu. Nesmí se na nic zapomenout, na každém detailu záleží. Organizátoři vymýšlejí program, který nabídne kvalitní umělce, doprovodné akce, nezapomíná se na děti. Do příprav se zapojují rovněž mladí Romové a společně tvoří jeden organizační tým, záleží na jejich pílí a trpělivosti. Mezinárodní den Romů je představení našeho kulturního dědictví a historie. Je to příležitost, jak o sobě dát vědět a ukázat, že jsme schopní, zodpovědní a kreativní.

Unikátní je hlasový projekt dvou hudebníků Jana Duždy a Oty Bundy. Oba si dali za cíl sdílet krásu romské hudby, zpěvu a tance po celém světě. Obohacují druhé lidi, šíří s láskou romské písně, které se vám vryjí do srdce. Projekt Songs of Roma vytváří prostor pro jedinečné setkávání lidí a kultur a díky této spolupráci nenásilným způsobem bojuje proti rasismu. Návštěvníci dílen si zazpívají romské písně a dostanou příležitost vyjádřit své emoce. Naučí se také základy romského tance, rytmus & body percussion a prostor bude i pro vzájemný dialog a sdílení pocitů. Přihlásit se může každý, i ten, kdo si zatím myslí, že neumí zpívat.

Povídala jsem si s Astrid Hudečkovou, která se stará o marketing projektu Songs of Roma.

Vánoce se řeknou v romštině Karačoňa nebo taky Viľija. Romové slaví tento svátek se svými blízkými, na Štědrý den se vždy sejde u stolu celá rodina. Můžeme na něm vidět bohatou vánoční kuchyni, od masitých pokrmů až po sladké dezerty a ovoce. Na stole leží vždy talíř navíc pro osobu, která už není mezi živými. O svátcích také Romové nechávají v oknech a koutech pokoje jídlo, aby je nechodili mrtví strašit. Zapalují se svíčky. Romové na své zesnulé o Vánocích vzpomínají a vyprávějí příběhy z jejich života. Ženy před svátky uklízejí a pečou, štědrovečerní večeři vždy chystá matka a s přípravou jídla jí pomáhají děvčata. Poslouchají se romské písně, pije se, tančí a zpívá. Některé romské rodiny chodí na Štědrý den do kostela na půlnoční mši.

Tanec je pro každý národ specifický a slouží jako forma vyjadřování. Taneční rituály mají v každém koutu světa svoji sílu a význam. Tanec očišťuje tělo i mysl, lze jím překonat rozdíly a spojit lidi. V tanci neexistuje rasismus. Je jako mozaika stejně jako hudba, záleží na každém dílku. A my jsme těmi dílky, těmi rozbitými notami. 

S ing. Hanou Maršálkovou, jež vede Skupinu veřejného zdraví, zaměřující se na osvětové a vzdělávací projekty týkající se mozkové mrtvice, srdečního infarktu a prevence, jsem se bavila především o projektu Saste Roma, který se soustředil na zlepšení sekundární prevence u obyvatel vyloučených lokalit.

Čas plný temperamentní hudby a tance pod vedením kytaristy Adána Sancheze a zpěvačky Veroniky Kačo/La Paloma, takový byl poslední květnový den španělsko-romský večer v prostorách kulturního domu ve Štramberku.

Víte, že se 8. dubna slavil Mezinárodní den Romů? Někteří jste se s oslavami třeba už setkali, ale ti z vás, kteří ještě ne, přečtěte si následující text. Pojďme společně nahlédnout, co se skrývá za tímto celosvětovým svátkem. 

Milí čtenáři, ještě mě možná neznáte, dovolte mi tedy, abych se představila.