V souvislosti se svou diagnózou se vracím k otázce, nakolik je možné věřit svému vlastnímu vědomí či mozku, chcete-li. Námi vnímaná a prožívaná realita totiž vůbec nemusí odpovídat skutečnosti, jak existuje sama o sobě. Je možné, že všechny naše prožitky jsou vlastně jen halucinace našeho evolucí uzpůsobeného mozku, který je doslova uvězněn v naší křehké lebce?

„Tak nám zabili Ferdinanda. – Kterýho, paní Müllerová? Já znám dva… – Pana arcivévodu z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho… – Některej revolver vám nedá ránu, kdybyste se zbláznila. Ale na pana arcivévodu si jistě koupili něco lepšího.“ Takto pravil světoznámý a světaznalý Josef Švejk. Musel jsem si na Švejka vzpomenout, když jsem poprvé slyšel zprávu o atentátu na slovenského premiéra Roberta F.

Protože se mi zdá, že o různé negativistické nebo katastrofické zprávy v médiích není nouze, říkal jsem si, že bych mohl zkusit napřít svou pozornost k něčemu pozitivnímu. A napadlo mě pokusit se popřemýšlet třeba o harmonii. Harmonie pro mě osobně znamená soulad, a to soulad různých protikladů. Naše mysl je velmi dobře naučená pracovat v protikladech: je – není; pravda – nepravda; 0 – 1; zapnuto – vypnuto… To jsou protikladné

Myslíte, že v našem světě plném různých možností a především různých názorů může existovat něco jako neotřesitelná pravda?

Když přijde čas na nějakou oslavu, hodí se oslavencům vymyslet originální přání. Při různých oslavách si připíjíme na zdraví a také si přejeme hodně štěstí. I když to není příliš originální, vyjadřuje toto blahopřání nějaké naše podstatné hodnoty. Kromě přání k oslavám patří také nějaké dárky. I to může vyjadřovat nějaké naše hodnoty, protože obvykle se zdráháme darovat prostě jen peníze, pokud si to oslavenec vysloveně nepřeje sám.