Tak se nám to znovu potvrdilo. Když se dostaneme do krize, dokážeme se my Češi vzepnout k úžasným věcem.
Taky jste už někdy podléhali frustraci, že se mezi lidmi ztrácejí vazby, porozumění, tolerance, že si mladí nevšímají starších, že nad nimi trochu „ohrnují nos“ a že jim je všechno jedno? Musela přijít krizová situace, prostě něco, co opět vzbudilo v lidech soucit, sounáležitost, úctu k druhým, kteří neopustí potřebné, o něž se starají, i když jim hrozí něco víc než jen vyhoření, i když se ocitají v nebezpečí života. Najednou vidíme kolem sebe tolik obětavosti a vzepětí fyzických i psychických sil, které by v sobě člověk nehledal.
Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy naše nejmladší kolegyně přinesla do práce bavlněnou látku a ukazovala nám, jakou roušku vytvořila. A to prý šila tak podruhé v životě. Vyprovokovala nás k tomu, že se dovezl kufříkový šicí stroj a pustily jsme se společně do šití jednoduchých roušek nejprve pro sebe a své rodinné příslušníky. A pak už to jelo…
Lidé záhy zjistili, že stát nemá dostatek slibovaných ochranných pomůcek, a pokud se mu je podaří přece jen dovézt, musí vybavit především zdravotníky a ty další v první linii. Nezačali však nadávat (jen občas a trošku), nečekali, až jim někdo něco zajistí, a vzali věci do svých rukou. Najednou vidíme, že i ti mladí, kteří leckdy nedovedou přišít ani knoflík, se pouštějí do roušek. Šijí umělci, maminky v domácnosti, řada těch, kteří byli v nouzovém stavu nuceni zůstat doma. Rychle se spojili také IT technici, vědci a výrobci, na firemních i domácích 3D tiskárnách se tisknou ochranné štíty, vědci vyvíjejí s ohromující rychlostí a zatím i z vlastních prostředků testovací sady, ochranné pomůcky všeho druhu. Jen doufejme, že výsledky této úžasné iniciativy využije i náš stát a domácí výrobce a vědce podpoří. Často u nás totiž platí přísloví, že doma není nikdo prorokem…
V našem družstvu, jež zaměstnává až 60 zdravotně postižených, máme také šicí dílnu, a i když bylo k dispozici jen šest šiček, začal se shánět materiál, bavlněné látky, prádlová guma, pruženky. Nejdříve ve dvou menších galanteriích ve městě, pak se podařilo zajistit větší dodávku od výrobce. Obrátilo se na nás vedení města Valašské Klobouky, jehož pracovníci odebírali čerstvě ušité roušky a rozdávali je těm nejpotřebnějším. Naštěstí jsme s tímto počátečním náporem nepomáhali sami. V současnosti už je zásobena i naše prodejna na valašskoklobouckém náměstí a dvouvrstvé bavlněné textilní roušky nabízíme i v e-shopu. Velikonoční čas dal inspiraci sadě roušek s jarními vzory, zájemci je najdou na našich stránkách www.dubrava.cz. Vzory se samozřejmě mění s nabídkou použitých látek.
Pociťujete to také? Že tyhle roušky nejsou jen kusem látky. Staly se symbolem lidské pospolitosti, samostatnosti i odpovědnosti. Mohou být nejen ochranným prostředkem, ale stávají se také poděkováním, pozorností, designovkou, dárkem. Posílají si je přátelé i úplně cizí lidé, kteří nejsou k sobě lhostejní. A proto: Česko šije roušky.
Foto: Výrobní družstvo Důbrava
