Pro některé požehnání, pro jiné noční můra. Dovolená v Česku. Se zrušenými pobyty v zahraničí a nastalým létem přibyl počet lidí, kteří se na týden nebo dva místo toho uvelebí v tuzemském penzionu nebo hotelu. A teď si představte, že poblíž těch hotelů bydlíte…
Od doby, co jsem se přestěhovala do Prahy, potkávám v ulicích často živočišný druh čeledi Hominidae, který nejspíš nebyl dosud antropology probádán: člověk turistický. (Ba ne. Podle internetu existuje obor antropologie turismu. Lze vůbec přijít v dnešní době na něco nového?) Pravda, přišla jsem s ním do styku už během života v Londýně i v Olomouci, přesto ve mně stále budí značnou nedůvěru, jelikož pocházím z regionu, do kterého tento živočišný druh zabloudí pouze tehdy, když si v Praze na autobusovém nádraží ve Veleslavíně splete autobus a zapomene vystoupit na Dědině.
Poznat a pozorovat ho lze velice snadno: nosí kšiltovku nebo tričko s nápisem I srdíčko Prague, a pokud má alespoň jednu ruku, drží v ní tyč na selfíčka. Ta si nezapomene nafotit na eskalátorech metra uprostřed dopravní špičky nebo na přechodu pro chodce, když svítí červená.
Jak už bylo uvedeno, pozorovat ho lze opravdu snadno, jelikož žije denním i nočním životem. K tomu je však potřeba se obrnit dávkou trpělivosti a protihlukovými sluchátky. Turisté jsou známí svými hlasitými projevy, a to i tehdy, pokud nemají žádné sluchové postižení. Obzvlášť v nočních hodinách se dorozumívají falešným zpěvem.
Vyskytují se převážně poblíž Pražského hradu a Karlova mostu, tedy míst, kde se ostatní živočišné druhy příliš neobjevují, jelikož se tam už nenachází nic zajímavého. Samozřejmě se nabízí otázka, co tam tedy člověka turistického nutí chodit, když v Praze existují zajímavější místa. Na druhou stranu, když si člověk vzpomene na falešný zpěv a selfíčka v metru, je nakonec rád, že se vyskytují právě tam a ne jinde.
Jídelníček člověka turistického je chudý, jelikož se skládá z trdelníků a pokrmů předražených restaurací v centru Prahy, především právě poblíž dvou výše uvedených míst. Kromě trdelníku je další významnou složkou potravy i pivo, jelikož tento nápoj obvykle vede k nočnímu falešnému zpěvu. Pokud se člověk turistický dopouští falešného zpěvu i ve dne, znamená to, že se mu dostalo do rukou pivo levnější než voda, tedy to, že se dostal do teritoria domorodců.
Domorodí obyvatelé Prahy žijí s turisty v podivné symbióze. Na jednu stranu si na ně stěžují, na druhou stranu z jejich přítomnosti profitují. Možná by mezi nimi ten vztah nemusel být napjatý. Možná by stačilo, kdyby ostrůvky na tramvajových zastávkách byly širší a turisté nevytlačovali domorodce ani do silnice, ani do kolejí. Možná by stačilo, kdyby víc věcí fungovalo online a lidé nemuseli ráno tolik někam jezdit MHD.
Možná že problém není v turismu, ale někde úplně jinde. Ostatně z tramvajového ostrůvku se mohou vytlačovat i domorodci mezi sebou navzájem, například školní třída s ostatními lidmi. Ale školy teď nebudou dva měsíce fungovat, a tak bude jednodušší ukázat prstem na jinou skupinu.
Nyní budou tuto skupinu tvořit převážně Češi. Změní se tím něco? Začnou tyto skupiny spolu víc komunikovat? Já umím falešně zpívat i bez piva, a tak se hlásím mezi styčné důstojníky.
Foto: Pixabay
