Inspirante

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství.

„Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Ovce

Nechceme být ovce, přitom bečíme #nechbroukažít

Je prý dobré a důležité být originál. Nejít s davem. Nebýt pokrytec – mít a upřímně prezentovat vlastní názory a postoje. Bojovat za ně. Hlavně se za ně nestydět a neskrývat je! To je cesta k růstu! Zvláštní je, že když něco takového uděláme, mnohdy dostaneme pořádně přes prsty. A to stále všichni chceme žít v demokracii a pravdě. Jenže v čí? Je jenom jedna? Nebo kolik pravd vlastně existuje? Každý

Více »

U koho šiješ?#nechbroukažít

Jednoho parného letního dopoledne jsem čekala na konzultaci s anesteziologem před příjmem na jednodenní chirurgii. Do stejné ambulance mířily jak zástupy pacientek a pacientů indikovaných k redrenáži perianálních píštělí, tak komerční klientela – ženy dychtící po estetických zkrášleních a omlazení plastickou chirurgií. Zcela jasně bylo znát, že tentokrát se na tomtéž místě nesešla prostě jen skupina lidí. Toho dne proti sobě seděly a pohledy se měřily dva naprosto odlišné tábory

Více »
Gesto rukou

Za své obavy už se nestydím! #nechbroukažít

Až s přibývajícím věkem a tlakem vnitřním i okolním jsem se dopracovala do fáze – konečně! –, kdy svobodně cítím, že se za své obavy a strachy nechci a nehodlám stydět, omlouvat, zbytečně je skrývat a bagatelizovat na úkor vlastního zdraví a bezpečí. Ukázat veřejně svou pochybnost či úzkost, zlé tušení, pro mě vždy znamenalo projev slabosti. Pravděpodobně hlavně z důvodu, že jsem se nechtěla vystavovat kritice

Více »
Mamut

Pštrosí metoda versus mamut na kousky #nechbroukažít

To se nám to tu pěkně sešlo! V minulém „broukovi“ jsme měli koně, dnes se podíváme na zoubek pštrosovi a mamutovi… Strkání hlavy do písku před nevyřízenými a nepříjemnými záležitostmi nahradit pravidelným a postupným odkrajováním velkých soust, to je panečku tvrdá práce!  Bez mučení přiznávám, že například v disciplíně třídění a kompletování lékařských zpráv a jiných dokumentů jsem přesně ten pštrosí typ. Um čistého stolu piluji stále dokola, protože

Více »
Kůň

Máš trable? Kup si koně! #nechbroukažít

Lidskou přirozeností je chtít víc. Snažit se o lepší podmínky a výsledky, dosáhnout na to, co ještě nemáme, obsáhnout a naplnit život do poslední možné volné kapacity. Vědomě či podvědomě to tak máme pravděpodobně všichni. Naštěstí přicházejí okamžiky, díky nimž si uvědomíme, co je daleko podstatnější a vzácnější. To krásné, o čem je třeba nejen psát… Jsem nedlouho po operaci. Naplánovaná je další, obtížnější, ani nevím,

Více »
Papírky

Desatero postřehů pro kontakt s osobami majícími Crohnovu chorobu

Svět s handicapem je těžký, složitý, zároveň bohatý a originální. Magazín Inspirante připravil krátký seriál, v němž jeho redaktoři vytvořili určitý návod, desatero, jak k danému typu postižení přistupovat a jak jej vnímat.  1. Crohnova choroba (autoimunitní zánětlivé onemocnění trávicího ústrojí) znepříjemňuje jejímu „majiteli“ život střevními i mimostřevními projevy, nezřídka se objevují nežádoucí reakce na léčbu. Vy můžete navenek zaznamenat například kožní problémy, někdy velmi výrazné,

Více »
Otevřená kniha

Ptáci mají křídla, lidé mají knihy #nechbroukažít

Tento výrok jsem kdysi spatřila natištěný na hrnečku, který prodávali v dárkovém oddělení vedle knihkupectví. Přestože mám v kredenci trvale „přehrnečkováno“, zmíněný kousek jsem si domů ještě pořídila. Zatoužila jsem mít tu hlubokou pravdu denně na očích. Knihy jsou totiž našimi věrnými přáteli, průvodci od dětství až do konce života. Jsou tu pro nás při objevování světa, stávají se záchytným bodem v období dospívání, zálibou v dospělosti. Cestují s námi na prázdniny a

Více »
Palce

Trpět, nebo netrpět? Toť otázka! #nechbroukažít

Za mě jednoznačně netrpět. Ale mnohdy se to semele tak, že není úniku. Dost debat ve společnosti se točí kolem tématu, zda lidé s nějakým onemocněním, postižením či nevýhodou trpí, nebo ne. Hovory k této problematice mi připomínají běh v křeččím kolečku. Zdá se mi, že se termín „něčím trpět“ buď kompletně zaměňuje za permanentní krušné chvíle plné zoufalství, za slabost, nedobrý život, ztrátu vůle, radosti a nemožnost naplnit

Více »
Rouška

Rouškovec podivný aneb úskalí doby kovidové #nechbroukažít

Stal se ze mě brouk čeledi rouškovití, takzvaný Rouškovec podivný. Předpokládám totiž, že ti nepodivní si jednoduše roušku nasadí a normálně s ní fungují. Uvolněně se pohybují, nejsou v křeči. Neustále si – v dnešní době s oblibou propíraný i s nechutí přepíraný – kousek látky nepopotahují, neposouvají, tkaničky či gumičky jim neožívají. Dýchají nosem a nedusí se, nebrunátněji již po několika minutách chůze. Ale nachová barva šířící se nad okraje

Více »
Čarodějnice na koštěti

Jak jsem chtěla cvičit v karanténě #nechbroukažít

Potvrzeno – řadím se do skupiny lidí, kteří dobu koronavirovou nedokázali využít k zahájení vysokoškolského studia, ovládnutí několika světových jazyků, vyplnění registrace dobrovolnické služby či přihlášky do MasterChefa, k vytvarování těla do kulturistické soutěže nebo stlučení psí boudy. Ani toho psa jsem si nekoupila. Prozatím jsem zvládla nehodit si z toho všeho mašli. V den, kdy jsem se začala obávat, že po skončení karantény neprotlačím zadnici dveřmi do okolního světa,

Více »

INSPIRANTE doporučuje