„Budeme se večer dívat na Most! Z pracovních důvodů,“ napsala jsem zprávu kamarádovi, který u mě přespával. Měl samozřejmě radost, protože se mě k tomu snažil přemluvit, ale raději jsem trávila s ním čas něčím jiným.
O tomto seriálu jsem toho moc nevěděla. Že vůbec existuje, jsem se dozvěděla až z médií, kde se probíralo, jakým způsobem zobrazuje menšiny. Neměla jsem ale stále důvod ho sledovat – ostatně, na televizi se nedívám a krom Mostu! jsem neviděla ani Ulici. Tento fakt jsem dokonce zmínila na poradě Inspirante.
„Tak se na Most! podívejte, tam si každý najde něco, je to takový drsný humor,“ řekla mi Petra Horáková, naše šéfredaktorka.
„Takže něco jako Simpsonovi?“ zeptala jsem se.
Následoval výbuch smíchu.
„Ivčo, měla bys o tom napsat sloupek,“ navrhla mi Marie Zemanová a já jsem tím aspoň vyřešila dilema, o čem budu psát.
Naše šéfredaktorka pokračovala: „Je to něco jako Simpsonovi, ale není tam Homer, nýbrž Luďan.“
Srovnávat Homera a Luďana je ale nemožné. Homer je tlustý, plešatý a pracuje v jaderné elektrárně. Luďan není ani tlustý, ani plešatý, ani nepracuje v jaderné elektrárně, on totiž nepracuje vůbec, jelikož je propuštěn. Homer je karikatura hlavního hrdiny rodinných seriálů, které vznikají v USA, a v reálném životě těžko bude existovat (nebo snad znáte někoho s pastelkou v nose, kdo je naprosto naivní, pracuje jako bezpečnostní technik a škrtí svého syna, kdykoliv ho naštve?), ostatně jako jakýkoliv hrdina ze Simpsonů, který je karikaturou různých lidí ve společnosti USA.
S Luďanem, ale i dalšími hrdiny Mostu! by se možná ztotožnit dalo, i když se občas objevují v situacích, kdy se jim divák zasměje. S jedinou výjimkou, a to Dášou. Dáša je v Mostu! něco jako Líza v Simpsonových, ovšem s tím rozdílem, že na Líze je vidět, že se jedná o malou naivní školačku, která má sice své ideály, nicméně jí chybí životní zkušenost dospělého. Dáša se nechová naivně, ba co víc, je neustále nad věcí a umí rychle odpouštět. Jak se může stát, že někdo někoho v přímém přenosu zmlátí a dotyčný mu pak nabídne odvoz domů? Ne že by samozřejmě neexistovali dobrodinci, kteří pomáhají i těm, kteří je nesnášejí – ale ta jejich laskavost a citlivost se zase projevuje jinde, například v tom, že jsou až moc citliví, snadno se rozbrečí a těžko jsou za jakýchkoliv okolností nad věcí.
O Mostu! se často mluví v souvislosti s tím, jakým způsobem zobrazuje diskriminované menšiny. Vzhledem k tomu, že nejsem ani Romka, ani trans, nedovedu posoudit, jak moc je to zobrazení věrohodné. I tak jsem ale přemýšlela nad tím, jestli bych uvítala, kdyby v seriálu vystupoval autista – a dospěla jsem k názoru, že ano, ale pouze za určitých podmínek.
Musel by bořit tabu. Nesmělo by se jednat o dítě, jelikož autisté nejsou jen tolik diskutované děti. Dokonce by bylo lepší, kdyby to byla žena nebo kdyby to byl příslušník etnické menšiny. Měl by to být hlavně reálný autista, kterého můžeme potkat na ulici – jenomže reálné autisty potkáváme na ulici často, jen o tom nevíme, protože autismus nejde na první pohled poznat. Ba co víc, často o svém autismu nevědí ani sami autisté, protože je nikdo nikdy nediagnostikoval. Někdy se stane, že se takový člověk náhodou dozví, že něco jako autismus existuje, zjistí si o tom podrobnější informace a potom mu dojde, že by autistou také mohl být.
Možná se v Mostu! nějaký autista nachází, ale nevíme o něm. Stejně tak, jako se nachází v tom Mostu bez vykřičníku.
