Přijeli z Ukrajiny a zaťukali u nás na dveře. Tak popsala příchod neslyšících uprchlíků Iveta Melichar. Ba ne, to byl vtip, zasměje se vzápětí, ve skutečnosti mávali před oknem. Neslyšící totiž neklepají.
Co rozhodně není vtip, je fakt, že se svými kolegy už pomohla desítkám neslyšících běženců a tři desítky z nich teď zůstávají v Brně. Dorozumívání se s „běžnými“ uprchlíky bez handicapu je náročné kvůli jazykové bariéře, pokud se k tomu přidá nutnost používat znakový jazyk, problém je na světě.
„Nějakým způsobem se informace o nás rozšířila. Jeden den v deset večer mi třeba volala na kameru z neznámého ukrajinského čísla maminka dvou dětí, že je v Brně na nádraží a že potřebují pomoc,“ popsala Melichar.
Sama je také neslyšící, vede Centrum denních služeb pro sluchově postižené Brno a je vedoucí brněnské pobočky Centra zprostředkování tlumočení neslyšícím.
S kolegy a dobrovolníky z Krizového štábu neslyšících, k jehož vzniku dopomohlo komunitní centrum Znakovárna ve spolupráci s Asociací organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, je od vypuknutí války na Ukrajině v permanenci.
„Nyní už se rozšířilo povědomí o pomoci českých neslyšících neslyšícím uprchlíkům přes sociální síť Telegram. Neslyšící uprchlíci v Česku tak informují další a ti se na nás přirozeně napojují. Nyní jsme s většinou neslyšících uprchlíků v kontaktu už od počátku jejich cesty z Ukrajiny,“ vysvětlila Melichar.
Samotná komunikace je na první i na druhý pohled dost komplikovaná. „Díky spolupráci mnoha organizací a dobrovolníků se nám podařilo dát dohromady tým slyšících a neslyšících tlumočníků,“ uvedla Melichar.
„Slyšící tlumočníci zprostředkovávají tlumočení mezi mluveným českým jazykem a českým znakovým jazykem, zatímco neslyšící tlumočníci tlumočí buď mezi českým znakovým jazykem a ukrajinským znakovým jazykem, nebo mezi českým znakovým jazykem a mezinárodním znakovým systémem. Ale to pouze v případě, že neslyšící Ukrajinci ovládají tento mezinárodní znakový systém,“ dodala Melichar.
Její tým se teď v Brně stará o třicet Ukrajinců, z toho je 20 dospělých neslyšících, šest neslyšících dětí a čtyři slyšící děti.
Tlumočníci pracují i jinde
„Díky spolupráci s Jihomoravským krajem a brněnským magistrátem se nám podařilo zajistit ubytování pro větší skupinu neslyšících uprchlíků z Ukrajiny na kolejích VUT. Vážíme si takové pomoci, pro komunitu neslyšících je velice důležité, aby byli pohromadě. A s Diecézní charitou Brno se nám podařilo zajistit samostatný byt pro další rodinu neslyšících uprchlíků z Ukrajiny a jejich kočky,“ přidala Melichar.
Pomoc je o to náročnější, že tlumočníci mají i další zaměstnání. „Kristýna tlumočí a zároveň studuje JAMU, Tomáš pomáhá s mezinárodním znakovým systémem, pracuje jako technik a zároveň studuje, dobrovolník Ondřej je zároveň učitel na ZŠ a otec malé holčičky. Je to náročné nejen časově, ale i psychicky. Pomáháme si, aby to nikoho nepoložilo,“ přiznala Melichar.
Neslyšící uprchlíci ani přes svůj handicap nechtějí sedět s rukama v klíně. „Někteří už pracují, měli tu třeba z minulosti nějaký kontakt. U ostatních je to v řešení. Trochu komplikace je, že se jich netýkají příspěvky, které zaměstnavatel dostává na české občany se zdravotním postižením. Takže jsou na stejné startovní pozici jako uprchlíci slyšící,“ dodala Melichar.
Zdroj: novinky.cz
