Vánoce se řeknou v romštině Karačoňa nebo taky Viľija. Romové slaví tento svátek se svými blízkými, na Štědrý den se vždy sejde u stolu celá rodina. Můžeme na něm vidět bohatou vánoční kuchyni, od masitých pokrmů až po sladké dezerty a ovoce. Na stole leží vždy talíř navíc pro osobu, která už není mezi živými. O svátcích také Romové nechávají v oknech a koutech pokoje jídlo, aby je nechodili mrtví strašit. Zapalují se svíčky. Romové na své zesnulé o Vánocích vzpomínají a vyprávějí příběhy z jejich života. Ženy před svátky uklízejí a pečou, štědrovečerní večeři vždy chystá matka a s přípravou jídla jí pomáhají děvčata. Poslouchají se romské písně, pije se, tančí a zpívá. Některé romské rodiny chodí na Štědrý den do kostela na půlnoční mši.
V dřívějších dobách chodili nejdříve romští muzikanti hrát po vesnici. Na štědrovečerní večeři si každý oblékl své nejlepší šaty a jedlo se většinou zelí, fazole se sušenými švestkami, brambory, pišota (taštičky plněné bramborem) a bobaľki (buchtičky sypané mákem a polité mlékem). Dnes je to klasický bramborový salát s kaprem, řízky, polévka, pišota, také holubki (listy zelí plněné mletým masem), mačanka (bramborová kaše smíchaná s vodou, v níž se vařily brambory). Po večeři chodili chlapci a muži dům od domu, aby nikoho nevynechali, a každému vinšovali štěstí a zdraví. Při té příležitosti si také navzájem odpouštěli. Jak se říkávalo: Když budou Romové držet pohromadě, nezahubí je hlad, chudoba ani zlo.
Vánoční romské zvyky
Mezi tradiční romské zvyky patří vedle vzpomínky na zesnulé příbuzné také odpuštění a usmíření. To je pro romskou komunitu důležitá součást Vánoc, neboť v dobách, kdy byli Romové zcela izolovanou skupinou, museli být velmi solidární. Hodně záleželo, jaký vztah mezi sebou členové rodiny měli, protože na sobě byli závislí a nemohli žít v hádkách a nesvárech. Romové si proto o Vánocích mezi sebou, a to nejen v rodinném prostředí, odpouštějí.
Další zvyky u Romů
Omývání a zdobení penězi Romové se o Vánocích omývají v nádobě, na jejímž dně leží mince. To má rodině přinést bohatství, zdraví a štěstí. Ze stejného důvodu některé romské rodiny věší na vánoční stromky bankovky jako ozdoby nebo dávají tisícikorunu pod talíř.
Sláma pod stolem Připomíná, že se Ježíš narodil v chlévě, proto si v minulosti Romové na Štědrý večer prostírali na zemi na slámě. Když pak rodina večeřela u stolu, dala se sláma symbolicky i pod něj. To se kdysi dodržovalo i v českých a slovenských rodinách.
Hojnost u štědrovečerního stolu Dříve Romové neuměli připravit salát a kapra. Vařili brambory, maso (nejčastěji vepřové nebo kuřecí) a pekli koláče. Ale jídla mělo být na stole hodně. Na stole nesměla chybět oblíbená romská vánoční jídla jako fazole se sušenými švestkami (fasuľa šukekhiľavenca/šľivčanka), švestková polévka nebo buchtičky polévané sádlem a sypané mákem (bobaľki), plněné zelné listy (holubki), plněné taštičky (pišota) či tvarohové a makové záviny z kynutého těsta (šinga).
Chléb se svící Bochník chleba se zapíchnutou zapálenou svící a solí má rodině zajistit, aby bylo po celý rok co jíst.
Svazování lžící slámou Po štědrovečerní večeři se dříve k sobě svazovaly omyté lžíce pomocí slámy, aby při sobě stejně drželi i členové rodiny.
Jídlo i pro mrtvé Na štědrovečerní hostině se vzpomíná na blízké, kteří už nejsou mezi živými. Odkládá se jim jídlo stranou – zejména bobaľki, nejčastěji na okenní parapet. Někde je tradice nosit jídlo přímo na hrob.
Medový křížek na čelo Aby na sebe byli všichni celý rok hodní, dělají si členové rodiny křížek medem na čelo. Tento zvyk pochází ze Slovenska.
Milí čtenáři, přeji vám, ať pro vás tyto svátky zůstanou tím, co pro naše rodiny bývaly v minulosti. Nenechte se ovlivnit materiálními věcmi, užijte si klid a vánoční pohodu s vašimi blízkými. Na Vánoce by nikdo neměl být sám a sváteční čas nám ukazuje, že bychom se mohli zastavit a zaposlouchat se do jeho laskavých tónů a vánočních vůní, které nás přenesou až k štědrovečerní tabuli, k našim stolům, vánočnímu stromku a k naším blízkým.
Aven saste savore the but bacht tumenge vinšinav, bachtaľi Karačoňa the andro Nevo berš savoro lačho. O Del tumenca.
Foto: Pixabay, archiv autorky