Psychoterapie se může hodit jakémukoliv člověku, i autistovi. Jak vybrat vhodnou psychoterapii, pokud jste na autistickém spektru, se dočtete v tomto článku.
Má to smysl?
Jakéhokoliv člověka na této planetě může potkat něco, kvůli čemu bude cítit bolest na duši. Dobrá zpráva je, že bolest se dá odstranit. Stejně jako je obvyklé při poraněných končetinách využít fyzioterapie, je obvyklé při poraněné duši využít psychoterapie.
O důležitosti péče o duševní zdraví se mluví často, ne vždy se však zaměřuje pozornost na různé typy lidí, kteří do psychoterapie vstoupí. Člověk na autistickém spektru může potřebovat pomoc úplně stejně jako alista, tj. neautista. Jenomže autista může mít obavy z více věcí. Je pro mě vůbec psychoterapie vhodná? Co když mám za sebou špatnou zkušenost s lékařem, psychologem a podobně – je chyba ve mně, v systému, nebo v konkrétním odborníkovi? V čem mi vlastně může psychoterapie pomoci?
Takové obavy vůbec nejsou liché – spousta autistů má se zdravotnickým personálem špatnou zkušenost, ponejvíce z dětství. Někteří odborníci totiž prosazují intenzivní terapie (například v rozsahu 20 hodin týdně), které jsou náročné i pro dospělého jedince, natož pro dítě, například terapii ABA, která si vysloužila kritiku jak od samotných autistů, tak i odborníků, a to právě kvůli časové náročnosti, nerespektování toho, když pacient při terapii říká „ne“, zasahování do osobního prostoru a podobně (podrobnější informace jsou například zde: http://mujautismus.cz/2017/12/aba-terapie/). I přes svou kontroverznost v roce 2016 zavedla tehdejší ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová postgraduální studium této terapie, a to z důvodu nedostatku odborníků na jiné druhy terapií. To ale znamená, že si autisté prakticky nemohou vybrat, jakou terapii absolvují. Pokud dítě odmítá při terapii ABA spolupracovat, těžko bude terapie fungovat. A právě to může vést u dospělých autistů k obavám – co když mě psychoterapeut někam zavře? Co když mě bude nutit dělat věci proti mé vůli?
Nebojme se psychoterapeutů!
V první řadě je třeba si uvědomit, že každý psychoterapeut, který na území České republiky působí, je povinen se řídit etickým kodexem. Podle onoho kodexu musí zachovávat mlčenlivost o svých klientech a zároveň je nesmí nijak využívat pro svůj prospěch. Nemusíte se tedy bát, že když psychoterapeutovi řeknete, že máte strach z vody, dotyčný to poví vašemu kamarádovi, pokud ho náhodou potká. Ostatně – nemusíte ani tomu kamarádovi sdělovat, že k psychoterapeutovi chodíte. Psychoterapeut to ostatně o vás taky nikomu neřekne.
Stejně tak máte právo si svého psychoterapeuta vybrat. Na druhou stranu, každý psychoterapeut je jiný, používá jiné metody a hlavně každému jinak sedí. Někdo preferuje se zpovídat bručounovi, někdo je raději, pokud může své problémy rozebírat s energickým a usměvavým člověkem. Určitě se nenechte odradit prvními neúspěchy, protože někdy si lidé prostě nesednou, ale dobrý psychoterapeut by to měl pochopit. Z toho vyplývá, že i když navštívíte psychoterapeuta, nejste zavázáni přijít na další návštěvu, protože třeba zjistíte, že to nebylo ono.
Někteří lidé si vybírají psychoterapeuty podle osobních sympatií, například podle toho, jestli má dotyčný terapeut stejné pohlaví jako oni sami. Možná budete uvažovat nad tím, že byste šli k psychoterapeutovi, který je třeba sám autista, pokud někoho takového najdete. I tak je ale třeba říci, že každý psychoterapeut se během sezení bude soustředit na vás a na vaše potřeby, ne na sebe. Jak píše autistická psychoterapeutka Judy Endow: „Můžeme jako autističtí psychoterapeuti pomoci autistickým klientům, ale musíme při tom potlačit své já a dát prostor klientům.“ Ostatně, jak uvádí psycholog Dalibor Špok: „Psychoterapeut, u kterého příliš a neustále cítíte příslušnost k jeho pohlaví (tedy nadměrně si uvědomujete jeho mužskost či ženskost), není dobrý terapeut.“
Jakou terapii zvolit?
Jak už jsme zmínili, existují různé terapeutické postupy. Některé psychoterapie jsou založené na tom, že klient, který tam přijde, většinu času povídá. V jiných terapiích se třeba příliš nemluví, ale zato se tam kreslí nebo třeba maluje. Někde bude s vámi rozebírat psychoterapeut minulost, jinde přítomnost. Existují ale terapie, které se uvádějí jako obzvlášť přínosné u autistů, a ty si představíme níže.
Prvním takovým příkladem je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která má za cíl změnit uvažování a chování člověka. Používá se například při léčbě fobií nebo úzkostí, při kterých pacienti pociťují iracionální strach z věcí, které ve skutečnosti nejsou nebezpečné. Pacient a psychoterapeut rozebírají pacientovy obavy a snaží se postupně takovým situacím vystavit, aby pacient zjistil, že jsou vlastně neškodné. Klinický psycholog Joshua Muggleton, který je sám autista a KBT praktikuje, doporučuje psychoterapeutům několik způsobů, jak přizpůsobit KBT autistům, mezi kterými je například používání obrázků a psaného slova nebo autistových speciálních zálib.
Dalším příkladem je ergoterapie, která spočívá v rozvoji pacientovy soběstačnosti. Autisté se zde učí praktické věci, které využijí ve vztahu s okolím, v kterém žijí: pozdravy a poděkování, oční kontakt, neverbální komunikaci, řešení šikany a podobně. V ergoterapii se také v poslední době úspěšně rozmáhá využití asistenčních zvířat, například psů a prasat, nicméně česká legislativa bohužel stále počítá jen s asistenčními psy. Ergoterapeuty najdeme v různých nemocničních zařízeních, stacionářích, chráněných dílnách a dalších institucích, které pracují s postiženými lidmi.
Pro některé pacienty může být při výběru psychoterapie také limitující to, že ne každý psychoterapeut má smlouvu s pojišťovnou, která by psychoterapii proplácela. Pokud budete docházet k takovému psychoterapeutovi, počítejte, že za každou návštěvu zaplatíte v řádu stokorun, někdy i přes tisíc korun. Na druhou stranu, ne vždy musíte na psychoterapii docházet každý týden – někteří psychoterapeuti doporučují svým klientům sezení jednou za dva týdny nebo jednou měsíčně, přičemž záleží samozřejmě na tom, v jakém stádiu psychoterapie se klient nachází.
V každém případě se ale psychoterapie nebojte a běžte do ní, pokud cítíte, že to potřebujete. Vaše duševní zdraví za to stojí.
Foto: Pixabay
