To je v pohodě, odpovídá Kateřina Morozová na nejednu otázku. A já – odpůrkyně textů typu „navzdory handicapu je OK“ – musím uznat, že tahle usměvavá mladá žena pohodu vyzařuje.
Říká o sobě, že žije plnohodnotný život, dělá, co ji baví, a plní si sny. Zejména poslední dva roky, kdy se pokouší o co největší samostatnost.
Ohlédnutí za rokem 2019
Magazín Inspirante vám ve zklidněném čase kolem svátečních dní nabízí ohlédnutí za některými letošními texty, jež přinášejí příběhy, emoce, rady, zpětnou vazbu a motivaci, kterou vám na našich stránkách přinášejí autoři, kterým do života přišla nemoc či zdravotní postižení. Budeme rádi, když se k nim vrátíte a společně otevřeme bránu do nového roku s jeho přísliby a tajemstvím.
Redakce
Je jí pětadvacet, je po vysoké, pracuje na otevřeném trhu práce, profesionálně stříhá a věnuje se zpěvu a divadlu.
Má přitom nemoc, při níž jsou ztuhlé klouby a svaly téměř nefungují. Je na vozíku a hýbe pouze hlavou (doslova i obrazně) a částečně rukama.
Její životní cesta byla klikatá. Rodiče neunesli její prognózu, naštěstí narazila na skvělé pěstouny. V pěstounské rodině, která ji dodnes velice podporuje, žila mezi zdravými sourozenci.
Kateřina chodila na běžnou základku, s lidmi s tělesným handicapem se setkala jako dítě v klubu, ale hlavně na střední škole při pražském Jedličkově ústavu. Zdejší atmosféra v ní probudila kreativitu a začala si vymýšlet vlastní vychytávky, jak věci zvládat.
V té době s ní začala natáčet Česká televize. Když na kameru řekla, že sestříhala videa spolužáků a jak ji to baví, ozval se jí ředitel písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka Miloň Terč.
I když měla ze studia střihu zpočátku obavy, nakonec je dokončila bez problémů. A pustila se do dalších výzev.
V podcastu O kousek blíž nedávno řekla, že se někdy cítí unavená, a touží, aby za ní potíže někdo vyřešil. „Ale pak si řeknu: Morozová, ty to dáš! Doteď jsi to dala, tak to dáš dál.“
Po absolutoriu se rozhodla vrátit do Prahy. Po krátkém pobytu v centru Fatima bydlela v chráněném bydlení v Jedličkově ústavu.
Začala si hledat byt. A zapojila se do iniciativy bezbabyty.cz. Ta hledá bezbariérově přístupné byty v Praze k pronájmu. Loni v květnu se Kateřina Morozová zúčastnila v parku na Pankráci happeningu, na kterém spali lidé s postižením, jejich asistenti a přátelé ve stanech. Pár ochotných pronajímatelů se pak ozvalo a Katka od té doby bydlí…
Zároveň si začala – k občasným střihačským zakázkám – hledat stabilní zaměstnání, chtěla mezi lidi. Rozhodila sítě mezi známé a kamarády, všude mluvila o tom, že hledá práci.
Ale odpovídala i na běžné inzeráty. Poctivě přiznala, že potřebuje bezbariérové prostředí, protože je na vozíku. Na tom zkrachovala část nabídek, někde se jí vůbec neozvali. Dostala dokonce odpověď „potřebujeme někoho reprezentativnějšího“.
I když těch několik měsíců bylo těžkých, čekat se Kateřině Morozové vyplatilo.
„Moje kamarádka z Jedličkárny mě seznámila s Ditou Horochovskou, která se zabývá ovládáním počítače hlasem. Přes ni jsem se dostala ke svému současnému šéfovi Petru Herianovi – řediteli Newton Media.“
„Ten mě po počátečním hledání správné pozice loni v září zaměstnal v sesterské firmě Newton Technologies,“ dodává Kateřina s tím, že první měsíc jen stříhala reklamy. Pak však přišli společně na to, že by jí mohla sednout práce se zákazníky.
Kateřina říká, že vždycky měla štěstí na lidi kolem sebe, kteří jí byli ochotní pomoci. Ať už je to její nejbližší kolega z oddělení klientské podpory, ale i ostatní z firmy. „Jsou tu všichni zlatí,“ říká.
Její hlavní pracovní náplní je pomoci zákazníkům hladce zvládat program Newton Dictate. Stará se také o to, aby je nezaskočilo nic jiného.
Zajímavé je, že diktovací program je vhodný i pro handicapované lidi – tedy pro ty, kteří nemohou ovládat počítač rukama.
A jak pracuje s počítačem sama Kateřina? Říká, že nepotřebuje nic speciálního, má jen vyšší stůl. Používá běžné PC, které ovládá myší. Klávesnici má přitom zobrazenou na monitoru. Na telefonu a notebooku dělá většinu věcí bradou nebo ústy – s pomocí tyčky.
To jsou profesní a odborné záležitosti. Ale jak zvládá v běžném dni samoobsluhu a vše ostatní?
Katčino pracoviště je kousek od stanice metra Pankrác, ona však jezdí z domova autobusem.
Budova, kde Newton Technologies sídlí, je zcela bezbariérová. Do kanceláře se dostane výtahem, pohybuje se sama, překážkou jsou jen zavřené dveře.
V době polední pauzy přichází Kateřině na hodinu asistence, vyrazí buď do restaurace přímo v objektu, někam ven, nebo sní něco z domova.
Pomoc kolegů, o kterou si zpočátku říkala trochu s ostychem, se snaží nezneužívat. Ale oni jí všemožnou pomoc sami nabízejí.
Kateřina po třinácti měsících v Newtonu říká, že je teď maximálně spokojená. Práce ji baví, má ráda své kolegy.
Občas se dostane ke střihu, naposledy se podílela na seriálu Šeptej Nahá Stín, který sbírá jednu cenu za druhou. V seriálu, který teď chystá druhou sérii, si Katka i zahrála.
Hraní je její velký koníček – a také další výzva, protože je to výlet mimo komfortní zónu. Se studenty v Jedličkově ústavu zkouší každé úterý Drákulu, premiéru chystají na jaro. Na Facebooku sleduje skupinu Komparz ČR, kde hledá komparzní role, registrace v několika castingových agenturách jí přinesla několik rolí vozíčkářky.
Je fanynkou filmu Největší Showman o životě P. T. Barnuma, na jehož základě vzniklo představení The Greatest Show v divadle Hybernia. Kateřina ho několikrát navštívila a jednou si dokonce mohla na pódiu s herci zazpívat titulní píseň. Její další velkou vášní je totiž zpěv.
Ve volném čase, kterého v poslední době moc nemá, ráda jen tak odpočívá nebo se vidí s kamarády.
Kateřina Morozová (25)
- Její nemoc se jmenuje Arthrogryposis multiplex congenita, jde o ztuhnutí kloubů končetin a nefunkční svaly. Hýbe pouze hlavou a částečně rukama.
- Ve 4 letech se jí ujali pěstouni, v pěstounské rodině, která ji dodnes velmi podporuje, žila se zdravými sourozenci.
- Vystudovala střední školu sociálně právní při Jedličkově ústavu a střih na Filmové akademii Miroslava Ondříčka.
- Pracuje ve firmě Newton Technologies v oddělení klientské podpory.
- Zároveň se věnuje střihu.
- Ve volném čase zpívá, hraje divadlo i v komparzu a fotí.
Foto: archiv Kateřiny Morozové
