Může člověk studovat medicínu, žít s Tourettovým syndromem, mít stáž ve spánkové laboratoři a ještě psát básně? Petr Bielicki, student 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, je toho důkazem. Tento ostravský rodák a transmuž na podzim nastupuje na doktorát z neurověd a rozhodl se podělit s časopisem Inspirante o svých zážitcích.
Jako střední školu si zvolil Jazykové gymnázium Pavla Tigrida ve svém rodišti, kde se věnoval češtině, angličtině, francouzštině a latině. Na konci studia však už měl jasno: chtěl se stát lékařem. Přijímací zkoušky úspěšně zvládl a odstěhoval se do Prahy.
„Tiky jsem měl už dřív, ale nebyly tak nápadné, takže je předtím nikdo neřešil. Až během studia se mi začaly zhoršovat,“ popisuje Petr období, které diagnóze předcházelo. Díky svému oboru věděl, na které odborníky se má obrátit.
Ačkoliv studuje na lékařské fakultě s pověstí školy, která mnoho uchazečů přijme, ale během studia řadu vyhodí, nesetkal se s diskriminací na základě svého zdravotního stavu. „U zkoušky jsem třeba řekl vyučujícím, že budu mít nějaké tiky, a většinou to vzali v pohodě,“ vypráví.
Lékařů, kteří by tak otevřeně mluvili o svých postiženích, však není mnoho. Podle Petra proto, že si chrání soukromí a nechtějí si poškodit reputaci. Původně chtěl být patologem, ale vzhledem k tomu, že jde o velmi výběrový a stresový obor, rozhodl se stát něčím jiným. Nakonec zakotvil u psychiatrie.
V laboratoři spánkové medicíny asistoval u výzkumu dětí, které se potýkaly s poruchami spánku. Byli to pacienti jeho školitelky, jež Petrovi poskytla data, a on je následně statisticky vyhodnotil. Prokázala se spojitost mezi ADHD a zpožděnou fází spánku, stejně jako u pacientů s depresí či úzkostí. Důvod, proč tomu tak je, je zčásti genetický, nicméně největší váhu má v tomto procesu pacientovo chování, například špatná spánková hygiena.
Co má tedy člověk s podobnými postiženími dělat v případě, že má potíže se spánkem? „Může navštívit spánkovou poradnu a tam si popovídá s lékařem o svých problémech. Ale neexistuje žádný jednotný postup, jak spánkové obtíže léčit, například nemáme jediný lék na léčbu této poruchy,“ říká Petr.
Protože se zajímá o psychiatrii, vidí i do trans problematiky jako člověk, který toto téma studuje. „Spousta trans lidí vlastně ani k žádnému odborníkovi nejde, protože jim stačí, že tu jejich identitu přijme jejich okolí,“ vysvětluje. Dokonce je zahraniční lékařská věda z hlediska sexuality mnohem dál. „Díval jsem se na výzkumy na PubMedu (lékařské databázi) a tam se běžně operuje s pojmy pansexualita, bisexualita a podobně. V české sexuologii ovšem převládá názor, že tyto sexuální orientace neexistují. Starší sexuologové víc mluví, než poslouchají, a mladí lidé se do tohoto oboru nehrnou.“
Mimo školu má Petr pár zálib, například cizí jazyky. Jak už bylo řečeno výše, vystudoval jazykové gymnázium a díky tomu, že vyrostl v Ostravě, se naučil i slovensky a polsky. Trochu se učil maďarsky, protože je z poloviny Maďar. Rád by zvládl ještě hebrejštinu.
Má ovšem i další koníčky. Dříve maloval a psal básně, a ačkoliv nesnášel postmodernismus, nakonec v něm našel zalíbení. „Myslel jsem, že si nehraje vůbec se zvukomalbou, ale zjistil jsem, že to není tak úplně pravda,“ dodává.
A co by Petr vzkázal mladým lidem s Tourettovým syndromem, kteří by chtěli studovat medicínu? „Nebojte se svých snů a jděte si za nimi… Ale to bych spíš řekl lidem, kteří jsou trans.“
Foto: Ivana Recmanová
Tourettův syndrom: Neuropsychické onemocnění, které se projevuje pohybovými a zvukovými tiky. (zdroj: https://www.wikiskripta.eu/w/Tourettev_syndrom)
Transmuž: Muž, kterému byl při narození přiřknut jiný gender, než s jakým se ztotožňuje teď. Typickým příkladem je člověk, který se narodí s ženskými pohlavními orgány, lékaři ho prohlásí za ženu, ale v průběhu života si tento člověk uvědomí, že je vlastně muž.
Petrova báseň:
Znovu se mi to vrací,
noční můra,
o tom, jak jsem šťastný…
Řekli byste, že mi nepřeje Fortuna
a že jsem jen Černý Petr.
Byl bych navždy Černým Petrem,
pokud budeš mou Černou Lucií…
