Několik vysokých škol – hodně učení – málo spánku. Dodnes si vybavuju, jak jsem po nocích bloumala po chodbách koleje nebo seděla ve společné kuchyňce a biflovala se moudra na politologii, teologii… Nadrcených informací si pamatuju pramálo. O to víc mrzí, že mi neprospaný čas nikdo nevrátí. Nu, co už teď nadělám? Docela dost.
Poučená z chyb svého „mládí“ dávám spánku větší prostor. Snažím se chodit do hajan v podobnou dobu (po půlnoci) a probouzím se většinou v 7.35. Prapodivný čas, ale jsem víceméně přesná. Když se můj časový interval dodrží, je mi celkem snesitelně. Rozhodně míň brním a spasmy jsou krapet lepší, ale bohužel i tohle není pravidlo. Dny, kdy tělo neposlouchá „páníčka“, těch je víc než dost.
Co dělám před spaním? Asi nepřekvapí pravidelná modlitba a louskání beletrie u čajíčku. Není nad to zatoulat se myšlenkami někam úplně jinam a vnímat svět očima autora. Jako zlatý hřeb celého dne si lupnu dvě kouzelné hrsti pestrobarevných léků a držím si palce při cestě na záchod. Dojdu, nedojdu… (loterie století). Jak už jsem zmiňovala, párkrát se mi povedlo usnout na záchodové rolce, vřele nedoporučuju (konečně jsem pochopila slovní spojení „zkroucená jako paragraf“).
Bohužel nastanou situace, kdy jsou mé plány na pravidelný spánek hozeny do „hajzlíku“. Kdy třeba? Zimnice přes celou noc (arktida musí být…), neuropatické bolesti nohou nebo celého těla (velký au…), močový měchýř se rozhodne nespolupracovat (a zavzpomíná na batolecí manýry – čůrám kdykoli a kdekoli). I na dnešek přišlo probuzení velkou bolestí mnohem dříve, stane se.
Jak jsem psala minule, občas se spánek rozhodne zavítat i odpoledne. Nebráním se a zalehnu do peřin. Když nezabere cvičení, duchna je příjemné řešení. Jen nedoporučuju MHD, takhle jsem se jednou projela celým Brnem a skončila na zastávce Ústřední hřbitov. Konečná doslova a do písmene…
A to nejdůležitější! Večer si dávám odstup nejen od kávy, ale i od nepříjemných konverzací. Pokud vím, že mi někdo zvedne tlak, nechám si tyto lahůdkové hovory až na ráno (lepší než kafe…).
Před spaním poslouchám ticho nebo vážnou hudbu ve sluchátkách. Hned se líp usíná a nezdají se mi megakraviny (po třech metalových písních se mi jednou zdálo o velbloudovi na koloběžce. To prostě nechceš vidět!).
Sladké sny!
Foto: Pixabay
