„Letošek byl pro mě úžasným rokem… Jsem poctěná a vděčná. Děkuji, že jste mi umožnili si přičichnout k růžím. Vy, moji fanoušci, a Bůh jste jediný důvod, proč jsem tady, a slavili jste se mnou každý můj úspěch! A tak mám pro vás překvapení… Pojďme dál slavit dnes o půlnoci… Vyjdou mi nové písničky! Vraťme se zpátky do doby, kdy muzika byla prostě super a tancovali jsme na ni! S pozdravem, Dr. Melissa ‘Missy’ Elliott,“ napsala 22. srpna Missy Elliott na svůj instagramový účet. S půlnocí 23. srpna skutečně vyšlo její nové album Iconology („ikonologie“), které je také jejím prvním studiovým albem po čtrnácti letech.
Za těch čtrnáct let samozřejmě hudebně nezahálela a vydávala písně na albech jiných umělců nebo jako singly. Proto není samotná délka nového alba – pouhých pět nahrávek, z nichž jedna je verzí jiné bez instrumentálního doprovodu – žádnou překážkou.
Ikona je v sémiotice znak, který označuje označované na základě podobnosti. Missy Elliott byla celou svou kariéru výjimečná v tom, že se nikomu nepodobala, tudíž působila originálně. Její hudba udávala koncem devadesátých a počátkem nultých let trendy, ale album Iconology v této tradici nepokračuje. Missy Elliott zde nepřichází s novými trendy, ale zároveň se jim nepodřizuje. Jak sama napsala na Instagramu, je to návrat do starých časů.
Po hudební stránce by písně z alba skutečně zapadly mezi písněmi z nultých let, a to díky minimalistickému hudebnímu doprovodu bez velkých efektů. I taková hostující zpěvačka Sum1 zní jako Tweet na nahrávkách Take Away nebo Old School Joint z alba Miss E… So Addictive nebo jako na nahrávce Back in the Day na albu Under Construction. A to i přesto, že jen za polovinou písní stojí Timbaland, producent, který je s Missy Elliott nerozlučně spjat už od střední školy, kdy se oba pokoušeli hudebně prorazit. Druhou polovinu tvoří produkce pod taktovkou Wiliho Hendrixe, nováčka na scéně (sama Missy Elliott se producentsky podílí také na polovině písní). Opět se ukazuje, že Missy Elliott si zve ke své tvorbě začínající umělce a neobklopuje se pouze provařenými jmény.
Po textové stránce jde o ohlédnutí za její kariérou. Na úvodní Throw It Back se Elliott přirovnává ke Katherine Jackson, matce sourozenců Jacksonových, kteří změnili populární hudbu, a k Heavymu D, významnému a bohužel již zesnulému rapperovi z konce minulého století. Cituje sebe samu úryvkem ze starého hitu Work It a pak se přiznává, že jí rýmování moc nejde.
Tedy ne že by Missy Elliott neuměla rýmovat, nicméně absolutních rýmů, jak by je nazval Jára Cimrman, je tu více než dost. Když člověk například na Cool Off, druhé nahrávce, slyší už popáté „točím se jako větrák na zdi“, ptá se, kdy to skončí. Až teprve na třetí nahrávce, Drip Demeanor, přestane slova opakovat a rozpovídá se o ideálním partnerovi, na něhož možná stále ještě čeká (Elliott si chrání své soukromí a o jejím rodinném ani partnerském stavu není veřejně známo vůbec nic).
Avšak podle pravidla „to nejlepší nakonec“ se stane poslední skladbou Why I Still Love You, pastva pro uši, kde si Missy Elliott zazpívá jak první hlas, tak ty doprovodné. Komu se líbí Elliottiny vokály, toho potěší, že závěrečnou nahrávkou je verze této písně bez instrumentálního doprovodu.
Není to samozřejmě kandidát na desku roku, ale Missy Elliott si stanovila úplně jiný cíl a ten splnila. Je to album, kde se vrací ke svým kořenům. A bez kořenů, jak známo, žádný strom nevyroste.
Foto: Atlantic Records
