Podruhé v krátké době vám přinášíme příběh lékařky, která se poté, co onemocněla chronickou chorobou, rozhodla pro otevřenost.
V květnu Helena Tutterová vyzpovídala Katherine Vomáčkovou z mamologické poradny na chirurgické klinice v Olomouci.
Já jsem zase navštívila Onkologickou kliniku pražské Všeobecné fakultní nemocnice, kde se mi po ordinačních hodinách ochotně věnovala doktorka Věra Tomancová.
Specialistku na klinickou onkologii a radioterapii, která působí také v Komplexním onkologickém centru Nemocnice Na Bulovce (Ústav radiační onkologie), přivedl k jejímu oboru nedávno zesnulý profesor Josef Koutecký.
Na medicínu šla s ideálem pomáhat, dlouho však nevěděla, jaký zvolit obor. Pomýšlela na dětské lékařství, ale těžce snášela utrpení malých pacientů a jejich odloučení od rodiny, když museli zůstat v nemocnici.
Právě kongres o dětské onkologii, kde ještě za studií pomáhala, a čerstvá osobní zkušenost s nádorovým onemocněním otce, který se z nemoci zotavil, rozhodly o jejím dalším odborném směřování.
Atestace získala ze dvou oborů (klinická a radiační onkologie). A oběma se dlouho souběžně věnovala. Publikovala řadu odborných článků o průběhu nemoci u různých typů gynekologických diagnóz. Nakonec v posledních letech zvítězila radioterapie. Doktorka Tomancová říká, že ji na její současné práci nejvíce zajímá možnost být jak u volby strategie léčby, tak možnost vymýšlet podrobnou taktiku.
V plném nasazení a v plném zdraví fungovala Věra Tomancová do padesáti let. Již několik let před stanovením diagnózy se však často cítila unavená, celodenní ambulance i služby ji vyčerpávaly. A jednou po nabitém pracovním programu začala mít dvojité vidění. Druhý den si proto zašla na oční, odkud ji poslali na neurologii. Následovala série testů a vyšetření na vyloučení infekce a za dvanáct dní si od lékařů vyslechla, že prodělala první ataku roztroušené sklerózy.
Protože se přidaly další komplikace, byla nakonec v pracovní neschopnosti zhruba čtvrt roku. Začala se léčit u kolegů z Všeobecné fakultní nemocnice – v RS centru při Neurologické klinice.
Po návratu do práce vše řekla kolegům i nadřízeným. Původně se vrátila do práce na celé čtyři dny v týdnu. Postupně si ovšem uvědomovala, že s běžnou relaxací v podobě sportu, milovaného pobytu v přírodě, oblíbené práce na zahrádce a času s rodinou a přáteli do budoucna nevystačí.
Navíc její výkon zcela neodpovídal představám zaměstnavatele. Sužovaly ji nadále častá únava, virózy a také deprese, typické pro toto onemocnění a jeho léčbu. Proto se na klinice časem dohodla na dalším zkrácení úvazku. To jí mimo jiné umožňuje déle spát, věnovat se více pohybu a třeba jít ráno část cesty pěšky.
Zkrácený úvazek sice přináší některá úskalí v organizaci práce, vede ke zhoršení finanční situace, zatím však zvládnutelné s podporou rodiny. Skvělou podporu má zejména od manžela. Česká správa sociálního zabezpečení je k pacientům s RS poměrně přísná a invalidní důchod i nejnižšího stupně přiznává až pacientům s poměrně výrazným funkčním omezením. Její zdravotní stav je naštěstí zatím relativně stabilizovaný, a tak se i přes změny v organizaci práce snaží pacientům dál s energií věnovat.
Roztroušená skleróza (zkráceně RS či MyS, latinsky: sclerosis multiplex, anglicky: Multiple sclerosis) je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu (mozek a míchu), čímž způsobuje demyelinizaci (rozpad myelinových pochev). Nemoc postihuje zejména mladé dospělé (od 20 do 40 let) a její výskyt je častější u žen (přibližně v poměru 2:1). Její prevalence se pohybuje v rozmezí od 2 do 150 pacientů na 100 000 obyvatel.
Foto: archiv Věry Tomancové
