Úřad veřejné ochránkyně práv upozornil na případ, kdy OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dětí) nechal matce se zdravotním postižením přechodně odebrat dítě, místo aby se ji snažil podpořit.
Devítiletý chlapec se přestěhoval se svou matkou k babičce z otcovy strany. O několik měsíců později soud dítě svěřil na přechodnou dobu pěstounům a babičce s ním zakázal osobní i písemný styk. Za této situace se babička obrátila na ombudsmanku, protože s tímto postupem nesouhlasila.
Jak ukázalo následující šetření, příslušný OSPOD ve své práci skutečně pochybil, nicméně především vůči matce a chlapci a nikoli vůči babičce.
„Matka dítěte utrpěla čtyři roky po narození chlapce úraz, po kterém trpěla trvalou duševní poruchou. Sama se o dítě nebyla schopná starat a potřebovala v péči o něj pomoc. Za těchto okolností se v roce 2017 nastěhovala k chlapcově babičce, která následně získala hocha na svou žádost rozhodnutím soudu předběžným opatřením do své péče. Na OSPOD se pak následně opakovaně obracela matka dítěte i její přítel, kteří upozorňovali na nevhodné chování babičky,“ uvádí k případu ombudsmanka Anna Šabatová.
Matka měla z babičky strach, protože chlapce manipulovala vůči ní, zabavila jí telefon, vyhrožovala jí, že ji dostane do ústavu. Podle pořízené nahrávky matku urážela a ponižovala a to nejspíš přímo před jejím synem. Manipulativní chování babičky potvrzoval také dědeček – její bývalý manžel.
Za těchto okolností OSPOD nepochybil, když se snažil dostat hocha z pro něj toxického prostředí a z babiččina vlivu. Zanedbal však svou práci s matkou, kdy nehledal cesty, jak udržet syna v její péči. Posudky lékařů přitom potvrzovaly, že je žena s pomocí schopná se o dítě starat. Sama se o něj starat chtěla a stejně tak byla ochotná spolupracovat s příslušnými organizacemi.
„OSPOD se dopustil závažného pochybení, když podal návrh na vydání předběžného opatření na svěření chlapce do pěstounské péče na přechodnou dobu, aniž by matku se zdravotním postižením dostatečně podpořil při zajištění bydlení, kde by měla k dispozici takovou pomoc, aby předešla svěření hocha do náhradní rodinné péče,“ vysvětluje Anna Šabatová.
K případu dále uvádí: „Je potřeba vzít v úvahu také ustanovení Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, které uvádí, že osobám se zdravotním postižením je potřeba poskytnout odpovídající podporu při plnění jejich rodičovských povinností. Zde se mohlo jednat o azylový dům či jiné zařízení, kde by matka získala potřebnou podporu. Podle odborných posudků přitom matka byla schopná se s pomocí o syna starat, lékaři doporučovali, aby se o chlapce starala třeba v domě s pečovatelskou službou. Pomoc matce nabízel jak chlapcův dědeček, tak její přítel. OSPOD tyto varianty bohužel zanedbal a navrhl soudu svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu.“
Nepřehledný případ komplikovala skutečnost, že se jím zabývaly dva OSPODy, protože chlapec žil mimo své trvalé bydliště. Ve své práci však pochybily oba.
Zdroj: ochrance.cz
Foto: Pixabay
