Češi a Češky děti chtějí. V tom je možná největší paradox současné demografické situace.
Podle aktuálního výzkumu Cesty k rodičovství (PřF UK & NMS, 2024) si lidé v Česku přejí v průměru 2,1 dítěte. Ideál dvoudětné rodiny přetrvává napříč generacemi – 77 % žen a 71 % mužů si přeje mít alespoň dvě děti.
Jenže realita vypadá jinak.
Plánovaný počet dětí je nižší – v průměru 1,8 dítěte. A skutečná plodnost? V roce 2024 činila 1,37 dítěte na ženu. Děti tak máme méně, než si přejeme. A zároveň později, než považujeme za ideální.
Ve druhém dílu podcastu Plán R – Rodičovství v datech jsme se spolu s MUDr. Vladimírou Bernátkovou z kliniky Genitrix a ekonomem Dominikem Kohutem z PwC podívali na to, co za tímto rozporem stojí.
A odpověď není jednoduchá.
Ideální věk? Před třicítkou. Realita? O několik let později.
Podle výzkumu považují Češi za ideální věk pro mateřství 26,4 let, pro otcovství 29,1 let. Zároveň ale průměrný věk prvorodiček dosahuje 29 let a dál roste.
Biologie přitom žádnou revoluci neprodělala.
Jak v podcastu zaznělo, optimální biologický věk ženy pro početí se pohybuje kolem 25 let. Jenže dnešní realita vypadá jinak: studium se prodlužuje, kariérní start se odsouvá, bydlení je obtížně dostupné. Období mezi třicítkou a čtyřicítkou se stává „zhuštěnou dekádou“, do níž se musí vejít všechno – vztah, stabilní práce, bydlení i dvě děti.
A právě zde začíná vznikat propast mezi přáním a možností.
Ekonomika jako brzda: nejde jen o cenu plenek
Když se lidí ptáte, proč se rodí méně dětí, odpověď je překvapivě konzistentní.
- 55 % respondentů uvádí finanční nejistotu.
- 58 % zmiňuje nedostupnost bydlení.
- Více než polovina poukazuje na vysoké náklady na výchovu dětí.
Ekonomické faktory jsou nejsilnější – ale nejsou jediné.
Bezdětní respondenti častěji uvádějí jako důvod odkladu:
- obavy z vypadnutí z pracovního procesu,
- nedostatek flexibilních pracovních podmínek,
- možnost realizovat se jiným způsobem,
- nebo absenci vhodného partnera.
Rodičovství tak dnes není „samozřejmost“, ale komplexní projekt, který je třeba naplánovat. Ostatně 55 % bezdětných říká, že rodičovství odkládají do doby finančního a kariérního zajištění. Dalších 34 % čeká na „správný moment“.
Jenže ten někdy nepřijde.
Kolik stojí dítě – a kolik stojí šance na něj?
V podcastu zazněla i tvrdá čísla.
Odhady nákladů na výchovu dítěte do 18 let se pohybují mezi 1,8 až 2 miliony korun – podle životního stylu a regionu. Pro někoho je to zvládnutelná investice, pro jiného nepředstavitelná částka.
A co když přirozená cesta selže?
Základní cyklus IVF se pohybuje přibližně mezi 30 až 70 tisíci korun, část hradí pojišťovna (do 40 let věku ženy), část pár doplácí. Metody, které výrazně zvyšují úspěšnost – například ICSI, prodloužená kultivace nebo mražení embryí – si páry hradí samy.
U darovaných vajíček může cena dosáhnout 70 tisíc korun s příspěvkem pojišťovny, bez něj i přes 120 tisíc korun za cyklus.
A věk zde hraje zásadní roli.
Úspěšnost léčby dramaticky klesá s rostoucím věkem ženy. Odkládání rodičovství tak paradoxně zvyšuje nejen zdravotní, ale i finanční náklady.
Nejde jen o peníze. Jde i o hodnoty a nejistoty.
Výzkum ukazuje, že ekonomické důvody samy o sobě pokles plodnosti nevysvětlují.
Silně se objevují i:
- absence vhodného partnera,
- časová náročnost péče o děti,
- zdravotní problémy a neplodnost,
- nedostatek podpory širší rodiny,
- ale také možnost naplnění života jiným způsobem.
Zejména generace Z častěji než starší generace uvádí individuální faktory a seberealizaci jako legitimní důvod odkladu.
Společnost se změnila. Rodičovství už není jedinou cestou k naplněnému životu. A právě tato pluralita možností – jakkoli je osvobozující – zároveň snižuje tlak „mít děti za každou cenu“.
Apel, nebo podmínky?
V závěru podcastu zazněla důležitá myšlenka: apel na mladé, aby měli více dětí, nestačí.
Pokud mají lidé skutečně naplnit své reprodukční přání – tedy mít v průměru dvě děti – musí existovat podmínky, které to umožní. Flexibilní pracovní trh. Dostupné bydlení. Stabilní podpora rodin. Lepší informovanost o biologických limitech.
Protože rozdíl mezi vysněnými 2,1 dítěte a reálnými 1,37 není jen statistika. Je to prostor mezi tím, co chceme – a tím, co si myslíme, že si můžeme dovolit.
A právě tento prostor se snaží Plán R otevírat.
Rodičovství není jen soukromé rozhodnutí. Je to téma, které se dotýká celé společnosti – její ekonomiky, zdravotnictví i budoucí podoby.
Pokud vás zajímá, co všechno se skrývá za čísly, která běžně vidíme jen v grafech, poslechněte si druhý díl podcastu Plán R – Rodičovství v datech.
Možná v něm uslyšíte i vlastní otázky.
