Moderní léčba, podpora odborníků i pacientských organizací dnes umožňují ženám s RS bezpečně plánovat těhotenství

V nové epizodě podcastu Plan R si moderátorka Hana Potměšilová povídá s gynekoložkou MUDr. Petrou Hanulíkovou a Monikou Hečkovou, která s RS žije téměř deset let a dnes vychovává syna. Otevřeně mluví o diagnóze, plánování rodiny, asistované reprodukci i o tom, proč nemoc nemusí znamenat konec snů o rodičovství.

Diagnóza roztroušené sklerózy často přichází nečekaně. V jedné chvíli plánujete budoucnost – kariéru, cestování, rodinu – a v té další držíte v ruce zprávu, která všechno zpochybní.

Jednou z prvních otázek, která mnoho žen napadne, bývá: Budu moct mít děti?

Rodičovství by mělo být otázkou touhy a odpovědnosti. V České republice je však stále také otázkou legislativní definice toho, kdo tvoří „pár“. Přístup k asistované reprodukci je dnes zákonem omezen na heterosexuální dvojice.

Se specialistkou na asistovanou reprodukci MUDr. Lucií Švabíkovou a ředitelkou Pride Business Forum Terezou Kadlecovou řešíme, jak legislativa omezuje přístup k asistované reprodukci.

Kdo je v Česku vlastně „máma“ — a kdo má právo stát se rodičem? A proč stále existují lidé, kteří musejí předstírat dlouhodobý heterosexuální vztah, aby si splnili sen, který jim může zásadně změnit život?

Češi a Češky děti chtějí. V tom je možná největší paradox současné demografické situace.
Podle aktuálního výzkumu Cesty k rodičovství (PřF UK & NMS, 2024) si lidé v Česku přejí v průměru 2,1 dítěte. Ideál dvoudětné rodiny přetrvává napříč generacemi – 77 % žen a 71 % mužů si přeje mít alespoň dvě děti.

V druhém díle podcastu Plán R se podíváme na rodičovství z pohledu dat. Společně s gynekoložkou Vladimírou Bernátkovou z kliniky Genitrix a analytikem Dominikem Kohutem z PwC rozebíráme, jak se za poslední dekády změnila česká populace – a proč se rodičovství stále častěji odkládá do vyššího věku. 

Česká republika stárne. A to tempem, které ještě před pár lety působilo jako vzdálené varování, ne jako realita. Jenže realita je tady: máme méně dětí, rodičovství odkládáme do vyššího věku a systémová podpora rodin i jednotlivců začíná skřípat na všech frontách.

Když se řekne neplodnost, většina lidí si představí kliniky, hormonální injekce a IVF. Jenže mnohdy stačí méně — obyčejný rozhovor s gynekologem/žkou, správné testy a otevřená mysl. Příběh Evy Bláhové a zkušenosti lékařky Nicole Mardešićové ukazují, že současná medicína má nejen obrovské možnosti, ale také přináší naději tam, kde by ji ještě před pár lety běžný smrtelník nehledal.