„Jak vlastně pokračuje ta tvoje léčba?“
„Dobře. Jednou měsíčně chodím na kapačku do RS centra.“
„RS centrum? To je jako Rock Star centrum?“ drží vážný výraz kamarád, abychom o sekundu později vyprskli smíchy. Jak se nad tím ale později zamýšlím, musím uznat, že se nejedná o jalové označení.
Už jen cesta tam… Schody do druhého patra dají lidem s mou fyzičkou vzpomenout na Stairway to Heaven (jet výtahem může znamenat F..k Forever). Při první cestě sem jste trochu Paranoid, a to si můžete říkat Iron Man, jak chcete…
Vejdete dovnitř, občas vás čeká prohlídka, kde se dozvíte, zda jste dost high a zda vaše vrávorání není na té úrovni, aby pohoršovalo okolí.
Pak přichází pravá podstata návštěvy.
„Teď to píchne, jo?“
„Ano!“ vzdychnete, jehla vám vnikne do těla a s ní i ta zázračná látka, díky které jste další měsíc schopni fungovat. Ano, celý měsíc, během kterého se vám při troše štěstí nechce jíst netopýry, nebo sát nosní dírkou pavouky. Tady je našemu Rock Star centru, co závidět, i když Ozzy by v něm asi kariéru neudělal.
Jako Rock Star si samozřejmě nesete punc výjimečnosti. Pokud tedy do centra vnikne někdo, kdo RS není, může se divit…
„Dobrý den,“ šourá se do místnosti nahrbená čtyřicátnice.
„Krásný den i vám, líbezná,“ vyslovím v opojení z přijímané dávky svojí medicíny.
„To budou mít zase v práci radost,“ stěžuje si žena.
„Ale zase vám to vydrží celej měsíc,“ snažím se madam přesvědčit o výhodách zde stráveného času.
Žena se zděsí: „Cože? Já myslela, že mám jen zablokovaný záda!“
Taktně polknu otázku: „Co tu teda, sakra, děláte?“ místo toho na ni zdvořile kývnu: „Tak si to užijte.“
Panička si však přání mylně vztáhne ke svým zádům, nikoliv k právě příchozí dávce medikamentu a uraženě frká.
Kdybych byl tetou Kateřinou ze Saturnina, řekl bych jí to přísloví o vlcích a vytí, ale jelikož teta Kateřina nejsem, neřeknu jí nic. Malichernostmi se v Rock Star centru zkrátka nezaobíráme…
Markovy příběhy najdete také na webu aktivnizivot.cz
Foto: Pixabay, archiv Revenium
