Luděk Kopa žije už několik let s diagnózou chronické lymfocytární leukémie (CLL) – zhoubného onemocnění krvetvorby. Podstoupil dvě biologické léčby i transplantaci kostní dřeně. Přestože doufal, že se nemoc nevrátí, stalo se. Únava, oslabená imunita a nejistota se staly součástí jeho života. Ale nevzdal to.
Luděk Kopa vzpomíná, že v době, kdy byl po transplantaci kostní dřeně, neušel ani 500 metrů, nevyšel do druhého patra. „Tehdy mi přítelkyně pustila film Camino na kolečkách. To je dokument o Honzovi Duškovi, muži s roztroušenou sklerózou, který na invalidním vozíku s pomocí přátel absolvoval Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela,“ vrací se o několik let zpátky. „A ten film mě zasáhl. Byla to pro mě motivace, že když to dokázal pan Dušek na vozíku, měl bych to dokázat i já. Začal jsem trénovat a mým snem bylo dostat se do Santiaga.“ Pak ovšem přišel covid a v roce 2023 kvůli zdravotním problémům na svatojakubskou cestu také nemohl vyrazit.
„Tak jsem se vydal na Stezku Českem, loni jsem ji ušel i v její moravskoslezské části. Tímto putováním jsem si chtěl dokázat, jak na tom jsem po fyzické stránce, ale mělo i charitativní přesah. Chtěl jsem díky dárcovské sbírce vybrat 90 tisíc na podporu léčby lidí s roztroušenou sklerózou, kteří potřebují specializovanou rehabilitační péči v Domově sv. Josefa v Žirči u Dvora Králové. V tomto zařízení se léčí také Honza Dušek. Stezka byla náročná, ale zvládl jsem ji i díky tomu, že každý můj krok měl smysl,“ řekl pro Inspirante Luděk Kopa, když se loni začátkem září vydal na pouť přes Beskydy a Javorníky až na jih Moravy do Břeclavi. Trasu zvládl za 13 dní a dárci přispěli na péči o pacienty s RS 90 tisíci korunami.
Z Ovieda do Santiaga de Compostela
Když jsme si povídali loni v Beskydech na Bílém Kříži o životě a jeho plánech, svěřil se, že do Santiaga de Compostela by rád vyrazil v roce 2026. A už za tři dny se chlap z Pardubic na tuto cestu vydá. „Půjdu španělskou cestou, vycházet budu z Ovieda. Není to tak frekventované jako portugalská cesta. Půjdu sám, ale v týmu, který bude sbírat snímky a obrazový materiál pro filmový dokument, jsou i dva kamarádi. Ti budou natáčet krásy Španělska, současně dělat záběry i se mnou v počátcích etap, stejně tak i v jejich konci. Věřím, že to bude bezprostřední,“ vysvětlil Luděk Kopa.
Musí zdolat 300 kilometrů
Bez dlouhého rozmýšlení odpovídá i na další dotaz, jak těžký batoh ponese při svém putování do poutního místa. „Je to obdobné jako loni na Stezce Českem. Něco mezi osmi až deseti kilogramy. V batohu nebudou chybět náhradní boty a oblečení, voda, prostě základ. Každé další kilo se při delší cestě opravdu pronese.“ A stejně jako loni, kdy ušel 300 kilometrů, aby vybral Domovenky na péči pro pacienty s roztroušenou sklerózou v Domově sv. Josefa v Žirči, i letos má jeho pouť charitativní přesah. Chce podpořit spolek Dřeň pro život, který pomáhá osobám a rodinám trpícím jakýmkoliv druhem leukémie. Spolek se například zaměřuje na setkávání pacientů a rodin, podniká také výšlapy na Sněžku. „Než odjedu, chci se ještě setkat s panem Duškem a požádat jej, jestli by mi jako připomínku na svou cestu nepředal nějaký předmět či myšlenku, kterou bych odnesl do poutního místa. Třeba jen kamínek, něco symbolického. Abych připomněl, že právě on mě k pouti inspiroval,“ dodává Luděk Kopa.
Když poutník chce, domluví se všude
První etapa 330 kilometrů dlouhé trasy ho čeká 8. května, do cíle by chtěl dorazit do 22. května. „V ten den mám narozeniny, tak bych byl rád už v Santiagu. Vychází to zhruba na 20 až 30 kilometrů denně. Čtyři až pět etap je převýšením srovnatelných s těmi v Beskydech. Věřím, že to bude inspirativní a zajímavé putování. Španělsky sice neumím, ale už mám zkušenost, že když poutník projeví dobrou vůli, domluví se všude. Anglicky mluvím a naučil jsem se asi 30 základních frází i ve španělštině,“ prozradí na závěr našeho povídání Luděk Kopa, dvaašedesátiletý muž, který se nebojí výzev, spíš je sám vyhledává.
Zdraví na prvním místě
V úvodu jsme uvedli, že Luděk Kopa žije už několik let s diagnózou chronické lymfocytární leukémie. „V současnosti je můj stav stabilizovaný, na kontroly chodím jednou za měsíc, od loňského září mám nasazenou novou léčbu. Ale teď mě trápí infekční viróza, asi jsem to chytil na hokeji v Pardubicích. Můj organismus je oslabený, proto mě potrápí víc než zdravého člověka. Snad se z toho brzy dostanu. Zároveň platí, že pokud bych měl na cestě vážnější potíže, vysoké horečky nebo se stalo něco mimořádného, ukončím ji. Ale něco už nachozeno mám, tak poznám, kdy je třeba zvolnit, nebo jsem naopak ve formě,“ vysvětluje.
z Bukovce do Břeclavi
Foto: archiv Luďka Kopy, Břetislav Lapisz
