Před pár dny se rozdávalo maturitní vysvědčení. Převzala si je také Eliška Šreinová z Prahy. Cestu ke složení zkoušek jí však komplikovala nejen nervozita a stres, ale také epilepsie. V podobné situaci jako Eliška se každý rok ocitá mnoho maturantů se zdravotním handicapem. Ne všichni vědí, že zdravotně znevýhodnění mohou při zkouškách využít různé úlevy. A zdaleka ne všichni je využijí.
Na svou maturitu asi všichni vzpomínáme s humorem a vysvědčení z ní máme neznámo kde. A na studijní výsledky také raději nemyslet… Mohli jsme si za ně ale sami. Ať už byly dobré, nebo ne. Existují však lidé, pro které se v rovnici „učíš se + máš štěstí = pravděpodobně to dáš“ objevuje ještě jedna hodnota. Hodnota jejich zdravotního handicapu. Nevybrali si ji, ale musí s ní počítat. Cestu za maturitou Elišky Šreinové jsme sledovali od začátku, od slohové práce z češtiny.
Eliška si užívá poslední prázdniny před nástupem na Gymnázium Elišky Krásnohorské. Před třemi měsíci ji diagnostikovali epilepsii. O téhle nemoci neví nic. Vybaví se jí pár obrázků lidí, kteří se při záchvatech kroutí jako žížaly. Ale co tyhle záchvaty způsobuje? Eliška si uvědomuje, že by měla hodně spát. Měla by si to hlídat. Samozřejmě. Stejně jako každý rok, i tento jede na skautský tábor. Stejně jako každý rok má hlídku. Ranní hlídku, která zapaluje oheň. Noc předtím se zapovídá u táboráku…
Ráno Eliška rozdělává oheň. O chvíli později okolo ní prochází jedna z vedoucích. Eliška ji normálně pozdraví. „Na to si vůbec nevzpomínám, což je zřejmě známka toho, že se záchvat už začal rozjíždět,“ říká. Když se vedoucí o chvíli později vrací zpátky, Eliška leží doslova s nohama v ohni. Okamžitě se volá rychlá. Přilétá vrtulník, jelikož sanitka by se sem neměla jak dostat. Elišku převáží do nemocnice na Vinohrady. Po cestě se probouzí, ale nic necítí. Vzpomínka „ze vzduchu“ se jí vybavuje až později.
Budou jí muset amputovat obě nohy
První verdikt? Na nohou má popáleniny třetího stupně, budou jí je muset amputovat. I to se ale Eliška dovídá až dávno potom. Teď si absolutně neuvědomuje, jak vážná věc se jí stala. Jsou prázdniny a její rodina je rozprchnutá po různých částech republiky. Jako první za ní do nemocnice přijíždí otec. „O týden později jsme měli jet se skautem na vodu a já se ho hned ptala, jestli budu moct jet,“ usmívá se dnes Eliška.
Verdikty lékařů se postupně začínají zlepšovat: nohy jí nebudou muset amputovat, ale nikdy nebude moct chodit. Dobře, možná bude moct chodit. O berlích, nebo s pomocí chodítka. No… Možná bude moct chodit bez berlí, ale ne příliš dlouhé vzdálenosti. Pobytem v nemocnici a další rehabilitací stráví Eliška skoro rok. Po něm nastupuje do prvního ročníku gymnázia. Škola jí tehdy vyšla maximálně vstříc. Dneska Eliška tancuje. Chtěla by být učitelkou dětí na prvním stupni. V červnu dělá přijímačky na Pedagogické fakulty do Prahy, Hradce Králové a Olomouce.
Strašák maturity
Jako první ale musí udělat maturitu. Celé čtyři roky zvládá učivo bez problémů a stejně to má s písemnou částí maturity. Dělá ji z češtiny a angličtiny. Během písemné části jí škola opět vychází vstříc. Písemky píše odděleně, aby na ně měla klid a nikdo vedle ní nešustil papírem. Na slohovou práci z češtiny si vybírá vyprávění o pirátech. Sloh i angličtinu zvládá bez větších problémů. „Písemná část nemá tak slavnostní ráz, zkrátka přijdete a vyplníte papíry,“ směje se Eliška.
Ale co ústní část? Na písemnou část maturity není upírána taková pozornost, pro většinu lidí bývá o něco lehčí, ústní maturita znamená větší stres. Co na tenhle stres řekne její epilepsie? Eliška potřebuje správně spát. Neexistuje pro ni strávit týden na kávě a energy drincích, musí si učivo rozvrstvit. Pro takzvaný „svaťák“ je typická prokrastinace. Máte před sebou týden volna, obvykle ještě víc. Tedy něco, co se středoškolákovi zdá, pokud nepočítáme léto, nepředstavitelné. Prvních x dní se připravovat a neučit se jen během posledních tří dní? To chce pořádnou sebekázeň! Eliška ji sice má, ale stejně jsou to nervy. „Ústní část maturity se naopak bere jako výstup z celého našeho studia,“ říká.
Ústní část je nakonec taky brnkačka. Jako první ji čeká němčina a otázka na německou literaturu. Na potítku ji potká lehká nervozita, tu ale rychle setřese. Z němčiny má za jedna a nervozita je ta tam. U státní češtiny si vytahuje Hamleta. Zůstal by princ dánský u vznosného „být, či nebýt?“, kdyby se mu stalo to, co Elišce? Kdo ví, ale i tuhle zkoušku Eliška v pohodě zvládá. Na dvojku. Stejně tak angličtinu a školní češtinu. Jako poslední přichází na řadu občanka. Té se Eliška bojí nejvíc. Vytahuje si ale otázku, kterou chtěla. „Osobnost a její skladba“ pro ni znamená další jedničku. Hotovo.
Zhruba v době, kdy tento článek bude vycházet, Elišku čekají první příjmačky. Zvládne je? Jsem přesvědčený o tom, že ano. Vždyť co to jsou takové příjmačky, oproti zkouškám, které už absolvovala?
Bavili jsme se také s dalšími maturanty se zdravotním handicapem. Všem se škola pokoušela vyjít maximálně vstříc.
Co k věci úlev pro zdravotně handicapované maturanty řekl Cermat?
„Tato problematika je řešena vyhláškou 177/2009 Sb.“
Žák, který chce mít při maturitě upravené podmínky musí:
- k přihlášce přiložit odborný posudek školského poradenského zařízení
- doporučení k uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky
- tyto dokumenty žák odevzdává řediteli školy spolu s přihláškou k maturitě
Zde jsou uvedeny jen základní podmínky. Další informace, jako například dělení studentů s handicapem do různých kategorií a skupin, najdete v celém znění vyhlášky.
Celé znění vyhlášky je na webu MŠMT.
Foto: Jaroslav Kalousek
