Letos 1. září tomu bylo přesně 10 let od nabytí účinnosti zákona o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací neboli antidiskriminačního zákona.
Cesta k němu byla zdlouhavá, přestože jeho přijetí patřilo ke klíčovým závazkům České republiky při vstupu do Evropské unie. Obě komory Parlamentu ČR tuto normu schválily v roce 2008, prezident Václav Klaus ji však vetoval. Evropská komise se kvůli otálení s přijetím zákona obrátila dvakrát k Evropskému soudnímu dvoru, který v obou případech vydal odsuzující usnesení. Prezidentské veto se Poslanecké sněmovně podařilo zvrátit v červenci 2009 a 1. září norma nabyla účinnosti.
Co lze vlastně považovat za diskriminaci?
Rozumí se tím odlišné zacházení ve srovnatelných situacích bez racionálního zdůvodnění, každé odlišné jednání však nelze automaticky považovat za diskriminační. Takovým je jednání popsané a zakázané zákonem.
Antidiskriminační zákon rozlišuje diskriminaci přímou a nepřímou.
- Přímá diskriminace reprezentuje takové chování, kdy se s člověkem zachází méně příznivě než s jiným ve srovnatelné situaci z důvodů, které jsou zákonem zakázány. Například zaměstnavatel, jenž odmítne někoho zaměstnat jen kvůli jeho skutečnému či domnělému zdravotnímu postižení.
- Nepřímá diskriminace znamená takové chování, kdy se s člověkem zachází méně příznivě na základě jen zdánlivě neutrálního kritéria. Představte si restaurační zařízení, jež zakáže vstup psům, tím však znemožní vstup hostům se zdravotním postižením, kteří jsou doprovázeni vodicími nebo asistenčními psy.
Zákon mezi diskriminaci řadí také obtěžování včetně toho sexuálního, pronásledování, pokyn a navádění k diskriminaci. Přehledně uvádí důvody, na jejichž základě nesmí docházet k diskriminaci: patří mezi ně rasa, etnický původ, náboženské vyznání, národnost, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, víra a světový názor. V jiných zákonech mezi takové důvody patří i majetek, členství v odborových organizacích, politických stranách nebo hnutích, rodinný stav a další.
K diskriminaci by nemělo docházet v žádné oblasti lidského života, její obecný zákaz je obsažen už v Listině základních práv a svobod. Antidiskriminační zákon se zabývá diskriminací v oblasti zaměstnání, podnikání, vzdělání, v sociální oblasti, zdravotní péči, poskytování zboží a služeb včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti, a ve veřejné správě. Diskriminaci zakazují i další zákony – například školský zákon, zákon o zaměstnanosti, zákoník práce, služební zákon nebo zákon o veřejných zakázkách.
O diskriminační jednání naopak nejde, pokud je požadován minimální věk, odborné znalosti či délka zaměstnání uchazeče, jestliže je to nezbytné pro výkon daného povolání. Dále při odlišném zacházení kvůli ochraně lidí se zdravotním postižením nebo mladších 18 let či žen v těhotenství nebo mateřství, patří sem ovšem i situace, kdy muž nebo žena odmítne sňatek s výrazně mladším nebo naopak starším protějškem. Diskriminována rovněž nemůže být právnická osoba (obec, korporace, spolek a tak dále).
Když už diskriminace nastane, existuje několik způsobů obrany.
Jednou z možností je obrátit se na kontrolní nebo nadřízený orgán – například inspektorát práce v případě diskriminace ze strany zaměstnavatele nebo na nadřízeného u diskriminace od kolegy na pracovišti.
Mezi další, ne tak často využívaný způsob obrany patří žaloba k soudu, kdy se diskriminovaný domáhá ukončení takového jednání, odstranění jeho následků a přiměřeného zadostiučinění v podobě omluvy nebo peněžní náhrady. K této možnosti se uchýlí pouze několik jedinců, podle šetření Kanceláře veřejného ochránce práv podalo žalobu z diskriminačního důvodu jen šest osob. Lidé se často obávají nejistého výsledku, možného postihu ze strany diskriminujícího (především na pracovišti) a vyšších nákladů spojených s žalobou. Bezplatných právních poraden totiž není dostatek a důkazy jsou leckdy nedostatečné.
Třetí možností je pokus o smírné řešení prostřednictvím mediace, s touto variantou však musí vyslovit souhlas jak osoba diskriminovaná, tak diskriminující.
Pokud se domníváte, že jste se stali obětí diskriminace, můžete se obrátit i na Kancelář veřejného ochránce práv, kde vám poradí, co v konkrétní situaci dělat.
V Poslanecké sněmovně se nyní projednává novela antidiskriminačního zákona, která se mimo jiné týká zavedení takzvaného plošného sdíleného důkazního břemene, kdy diskriminující musí prokázat, že se žádné diskriminace nedopustil. V současné době se tohoto nástroje využívá pouze v případech diskriminace z rasových a etnických důvodů ve všech oblastech, na které se vztahuje antidiskriminační zákon. U pohlaví jako diskriminačního důvodu může být přeneseno důkazní břemeno u zboží a služeb, u ostatních důvodů pouze v případě diskriminačního jednání v oblasti pracovněprávních vztahů, jinde nikoli. Pokud tedy například číšník odmítne obsloužit zdravotně postiženého, musí při soudním sporu tento člověk prokázat, že důvodem byl skutečně jeho zdravotní handicap, což je nemožné. Po novele zákona by bylo naopak na číšníkovi dokázat, že za neobsloužením bylo něco jiného než právě tato diskriminace. O novele vás budeme informovat.
Často si lidé ani neuvědomují, že jednání vůči nim má znaky diskriminace. Proto je potřeba se s těmito zkušenostmi svěřovat a vyhledat pomoc, aby se něco podobného neopakovalo a nemělo rozsáhlé následky.
Od roku 2010 je součástí českého právního řádu Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, v loňském roce byl Kanceláří veřejného ochránce práv zřízen Poradní orgán pro monitorování této úmluvy. Členy poradního orgánu jsou lidé se zdravotním postižením a lidé z rodin a organizací věnujících se problematice zdravotně postižených. V případě jakéhokoliv nestandardního chování ze strany společnosti, organizací, veřejné správy atd. vůči zdravotně postiženým se neváhejte obrátit přímo na KVOP nebo na jednotlivé členy poradního orgánu. Více informací naleznete zde: https://www.ochrance.cz/monitorovani-prav-lidi-se-zdravotnim-postizenim/poradni-organ/.
Pokud by vás problematika diskriminace zajímala hlouběji, můžete si přečíst článek Deset let antidiskriminačního zákona: historie, zhodnocení a výhled do budoucna od Mgr. Jiřího Černého a autorky tohoto článku. Dále doporučuji navštívit stránky Kanceláře veřejné ochránkyně práv, rovněž se můžete se svými dotazy obrátit na sociálně-právní poradnu Revenia, z. s.
Foto: Pixabay
