Původně školní práce studenta Audiovizuální tvorby do předmětu Sociologie kultury, v níž šlo o zmapování fenoménu vybrané struktury mladé generace, přesáhla hranice Slezské univerzity a stala se něčím víc než jen tzv. odfajfkovaným úkolem. Videoesej ne:ticho je sice krátká 5 minut, ale velmi výstižným a nenuceným způsobem vystihuje, popisuje, odtajňuje kombinaci akustického světa a světa ticha z pohledu konkrétní neslyšící osoby. Slovo konkrétní je důležité zmínit, protože neslyšící lidé tvoří heterogenní lidskou skupinu. Každý neslyšící má své akustické vnímání a vnímá jednotlivé zvukové vjemy podle své sluchové ztráty, případně sluchové paměti. Zvuky jsou pro kohokoliv na světě (samo)zřejmé, ale nejsou tak (samo)zřejmé pro nás, neslyšící. Zvukových vjemů je na světě nepřeberné množství. Slyšící lidé je mnohdy vnímají jako standardní součást života, přitom málokdo z nich si plně uvědomuje, že je vystaven závažnému civilizačnímu problému zvaný akustický smog.
Jan Vlček je můj partner a do tohoto videa mě zapojil, protože díky mě poznal nový svět. Než mě potkal, věděl jen, že existují nějací neslyšící lidé. Neznámé jevy lidi děsí nebo přitahují. Jan patří do druhé kategorie, a tak měl téma školní práce hned jasné. Myslím, že právě díky naší nejednotnosti, co se týče slyšení, jsme se stali těmi nejlepšími architekty projektu, jakým je ne:ticho. Videoesej není díky Janovu studijnímu oboru prvoplánovanou osvětovou akcí. Skrze Janovu optiku vnímáte neslyšící osobu jiným, zato atraktivním způsobem. Divák se velmi snadno nechá vtáhnout do děje díky vizuálním náznakům dílčích zvukových podnětů, jejichž podstatu nebo dokonce i nepodstatu? si slyšící, zdravý člověk pořádně a dost možná i poprvé uvědomí až po zhlédnutí videa.
Tři základní lidská zázemí, jako jsou domov, město a příroda, jsou také hlavními jevišti videoeseje ne:ticho. Na žádném z těchto míst není klid. Jan Vlček uchopil realitu turn on a turn off v těchto třech lokacích, přičemž obraz doprovází můj autentický hlas čili autentická mluva neslyšící osoby. Můj monolog sice jasně deklaruje postoj, jak vnímám svět se sluchadly či bez nich, zároveň podává nevyřčené tajemství, jak to vůbec s tím zvukovým vnímáním je.
Děkuji ti, Jane, za uchopení mého světa, který ti je tak cizí, přitom jsi to paradoxně vystihl tak, jak to opravdu je. A i když si tomu zpočátku nevěřil, povedla se ti vlastně velká věc. Přišly mi zprávy od dojatých maminek malých neslyšících dětí nebo od osob, které jsou na tom stejně jako já. Tvoje videoesej rozhodně není obyčejná školní práce. Je to tvoje práce, která oslovila velkou spoustu lidí. Vždy ti jde ve tvé tvorbě o přesah. V tomhle směru si to můžeš odfajfknout, stejně jako jsi odfajfkoval tu školní práci.
Snímek je ke zhlédnutí na vzdělávací internetové televizi Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby LucernaTV – ZDE.
Foto: Pixabay
