Dovolené, víkendy, svátky, relaxace… Že si chceme po odvedené práci odpočinout a vypnout, na tom není nic zvláštního. Všimli jste si však, jak rozdílné vnímání pracovního režimu a zaslouženého volna se dostaví v rozmanitých situacích a podmínkách?

V jistých fázích života pracovat nemusíme, jindy naopak musíme, třebaže ani moc nechceme. Horší je, když aktivní být nemůžeme, přitom bychom tak rádi! Pak je tu ta nejlepší varianta – pracovat chceme a můžeme.

Vzpomínám si na doby, kdy jsem byla školou povinná, měla dva měsíce prázdnin, ale vlastně jsem si jich tolik nevážila. Sice jsem se na ně těšila, ovšem tak nějak vlažně k nim následně přistupovala. Však přijdou další! A dva měsíce? Co s nimi? Naivní mládí!

Nastalo období výdělečné činnosti. Nové zvyky, nové prostředí a vztahy, režim a požadavky. S vyplazeným jazykem jsem se chytala nejen víkendů, ale počítala dny do dvoutýdenní dovolené. Odjezdy i návraty byly většinou hořké – komerční sféra si žádá své…

V té době jsem netušila, že budu muset polknout daleko hořčí pilulku. Výrazně se mi zhoršil zdravotní stav. Skončila jsem v dlouhodobé pracovní neschopnosti, následně v invalidním důchodu. Několik let nemohla být o práci ani řeč. Přišla doba smutku, finančních těžkostí a zmaru. Dny byly jeden jako druhý. Možná namítnete, že chodíme-li do práce, je tomu také tak. Jenže – je to prostě jiné; nemáte příliš velkou možnost volby. Všechny rozdíly se začnou stírat – víkendy, dovolené, pondělí, pátek, svátek… v období bez zaměstnání zásadní význam nemají. Ovlivní vás to. Splývají dny povinností s těmi vymezenými pro radost a znovunalezení sil. Jako invalidní důchodce a pacient v těžkém stavu energii obnovíte jen zřídka. Čas získá zcela jiný rozměr.

Ale jak se říká, není všem dnům konec! Proto i já jsem si mohla začít přivydělávat! Dělat práci, kterou mám ráda, baví mě. Těším se na ni a vím, že by mi chyběla. Znovu se raduji z víkendů, svátků, dovolených – náhle dávají správný smysl. Jsou potěšením. Odměnou.

Jsem šťastná i za opakovaná podezření, že mi krátce před dovolenou i těsně po ní vypadl mozek z hlavy. Je to v pořádku. Odpočinek máme přesně pro ten pocit, abychom dokázali zaznamenat změnu a radost z ní.

Přeji všem krásně užité chvíle volna i spokojené návraty k práci – nechť jsou vzácným darem…

– Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada volna rozežene každý smutek. –

Seneca

– Někdy je nicnedělání tou nejproduktivnější věcí na světě. –

Ralph Smart

Foto: Pixabay

Picture of Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ